Jdi na obsah Jdi na menu

Letecká ESA říkají -Tam nahoře je naprosto jiný svět .

                                                      L E T E C K Á   E S A .

 

                526629_446848738689435_1838591142_n--2-.jpg

 

 

                      

 

 

 

 

 

Tam nahoře je naprosto jiný svět , říkají letecká ESA .

Je to podobné jako když si vezmete skafandr a potopíte se pod hladinu.Je tam naprosto jiný svět.

Rád bych napsal o  pilotech z našeho košického turnusu některou příhodu , která by ho plně popsala. Nejde to úplně , protože,za 30 let služby ve vzduchu by to dalo na několik knih. Také si všechny příhody , které se udály na letištích po celé republice , už nepamatuji .Vím jen čeho někteří dosáhli . Prosím nechci nikoho urazit.

Proto jsem se soustředil jen na pár níže vyjmenovaných  ,, Pánů  pilotů leteckých ,,ES,, A LEGEND. Jistěžě piloti,kteří mají nalétáno 3500 hod. a jsou ve službě 35 let jsou samo o sobě ESA. Těch je z našeho ročníku hodně. Vlastně se dá mluvit o tom ,že všichni jsou letecké ,,Osobnosti,, . Jak vidíte na obrázcích. Znašeho turnusu znám nejlépe  naši čáslavskou Devítku:  Kytler, Remenec, Móro, Pácl, Arlt, Joska ,Píza ,Černovský, Kurz . Různě jsme se pak rozprchli a u 28.Sbolp Čáslav na nadzvukových SU7 a Mig 23 zůstali do konce jen:Černovský, Kytler,Móro,Pácl,Arlt. Byla tam služba nesmírně náročná,tak jako všude na nadzvukových letounech. Klobouk dolů co tito kluci dokázali při všech mezinárodních cvičeních a leteckých soutěží, Byli vždy mezi nejlepšími , či úplně nejlepší. Viz. Kniha,,Osmadvacítka od Ing. Jana Dúbravčíka.

         07.09.22-_-15.55-2---jesenik---sraz.jpg

Macháček,Robek,Macura,Konečný,Brázda,Ivičič,Pácl, Píza,Stránský, Kytler,Halásek,Arlt,dole Čejda, Lorenz,Chmelař,?,Mílek.

                Jeseník Lázně : Setkání pilotů našeho ročníku.

 

01034.jpg

     Pepa Píza,Mirek Macháček,Jirka Macura,Ivo Móro,Míša Gildejn,Laco Adamčík, Vašek Lorenz

Zleva: Ing. Pepa Píza /nalétal 35 let na všech typech Migů a SU 22- ITP/ inspektor techniky  pilotáže u 10.leteké armády.

Mirek Macháček - 35 let pilot Mig-15 a  L  29 / Líně  .

Ing.Jirka Macura : Létal 35 let -  Migy a všechny typy vrtulníku / velitel let.vrtul. pluku Prostějov,ZV Přerov/,

Ivoš Moro : Létal  35 let , Migy 23,  SU-7 bm - velitel roje

Ing.Michal Gildein 35 let Mig-15, L39 učitel létání Košice,

Laco  Adamčík 35 let na Migu-15, L39 - učitel létání Košice ,

Vašek Lorenz : 35 let na typech Mig-15, L-29, Mig - 21, ČSA- First officer and  captain  Tu-134, Tu-154, kapitán Airbus  320 - přeškolen Toulus-Francie.

Ing. Pepa Diblík :  35 let na Mig-15,Mig-21, všechny tyly vrtulníků,  Velitel pluku Líně, Bechyně, Vel. divize Bechyně , Vel. vrtulníkového . sboru.

Ing. Jirka Havlíček + : 35 let na Mig-15 , 21. Inspektor u 10. LA  H.K. pro Mig-21 , Mig 23.

Ing. Emil Smejkal  +  : 35 let na Mig-15, L 29, 39 . Náčelník LU Košice.

Ruda Kytler  +  Byl to výborný kamarád a také pilot. Byla doba , kdy se Ruda objevoval a titulních stránkách mnoha časopisů . Létal po škole na Mig-15,L 29, SU 7 BM a Migu 23 v Čáslavi. Pracoval jako velitele letky.

 

To platí i o všech pilotech níže na obrázku : Počet  leteckých roků.

34.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                LETECKÁ   ESA  A   JEJICH  LETOUNY

 

1953-genstorek2-p.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. gen. Jan Ploc- Velitel letecva , létal na všech typech letounů u nás. Byl přeškolen i v USA - Denver, na civilní  Boeing 737. Sloužili jsme spolu na Migách 15 v Hradci Králové u 30.sblp,než odešel do Náměšti nad Oslavou na SU7 , kde později, po vystudování vysoké školy velel tamnímu 20.sblp. Měl velké nadání a byl velmi šikovný. Velký sportovec. Bydlí v Hradci Králové v rodinném domku. Setkáváme se spolu na setkáních pilotů - Sv.Letců a  zde nám předává poznatky z jeho působení ve funkci Velitele Letectva.

 

Ing.Gen. Josef Diblík - Bechyně

hwscan00070.jpg

 Ing.Gen. Josef Diblík- Náčelník západního okruhu vrtulníků, VD , VP Bechyně na   Mig-21. Sloužil jsem s Pepikem od začátku v Košicích a to společně ve skupince. Po vyřazení odešel do Bechyně na letouny Mig-21. Byl to studijní a velitelský typ. Studoval V SSSR a po ukončení studia v Bechyni velel 9.pluku a později Divizi. Později pracoval na velitelství 10.LA v Hradci Králové. Když mu bylo nabídnuto velení Vrtulníkového západního okruhu v Táboře,tak se přestěhoval a přeškolil na vrtulníky . Bydlí tam dodnes.Rád se s ním setkávám .

   

Josef Diblík - Jiří Kurz - Lázně Jeseník

 

Ing. Plk. Jiří Macura

Po posledním přistání 15.12. 1995. Foto: Archiv J. Macury

Zažádáno o zveřejnění u  Ing. Plk. Jiřího Macury 8.3.2020. Foto a článek: Jiří Kurz

Samozřejmě Ti povoluji uveřejnit vše, co potřebuješ a uznáš za vhodné. Ani nevím, zda rozhovor vyšel v časopise Flying revue, nebo ne. Jirka.

 Velitel vrtulníkového pluku Prostějov a zástupce Vp Přerov - MI-24 -    Vojenský pilot Jiří Macura se toužil stát pilotem nadzvukových stíhaček, osud ho však zavál k vrtulníkovému letectvu.V závěru své pilotní kariéry sloužil u záchranné služby.Můj letecký život snad stál za to," říká. Sloužil jsem s Jirkou od Kremnice 1954 a poté  v Proštějově , Prešově a v Košicích. Pak se naše cesty rozdělily . Pochází  z Havířova a tak začal sloužit na Migách 15 v Mošnově . Později za zdravotních důvodů  odešel do Olomouce  na vrtulníky,  které se mu tak zalíbily , že u nich zůstal až do konce kariéry. Nakonec létal na skvělém vrtulníku Mi-24 . Hodně jsme spolu prosportovali , hlavně basket a také prožili 1 rok  jako mechanici IL 2 v Plzni na Borech. No a pak pokračovali v LU Přerov a Košice. Do nedávna jsme se setkávali na srazech našeho ročníku . Jistě paří mezi naše TOP letce , jelikož prolétal a předvedl tyto vrtulníky v mnoha zemích na leteckých dnech.

 

 

Ing. Pplk. Vašek Lorenz - Pilot Mig-21 a  Pilot ČSA na Airbus 321.

Sloužil dříve v Milovicích v přeškolovací  skupině na Mig-21 a Su7.V roce 1968 byla skupina  přemístěna do Brna a Přerova. Zde působila  jako 1.školní pluk / součást  LU Košice ,

 07.09.22-_-15.24---sraz-jesenik.jpg

  Dvě  ESA - Vašek Lorenz a Pepa Píza        

    Jeseník Lázně

 

 

 

Zde sloužil Vašek Lorenz     /Vašek zemřel v letošním roce 2020/Čest jeho 9památce./ Jirka Kurz                                                                   

JAK JSEM SE UČIL PILOTEM - PŘÍBĚH DÁLKOVÉHO llLETCE

 S Vaškem jsem sloužil v Prešově  na Jaku 11, v Košicích na Mig-15 a pak jsme se setkávali na srazech v Jeseníku. Po LU -letecké učiliště zůstal sloužit u školy jako kantor . Byl výborný a tak po několika letech mu bylo povoleno přejít létat do Mladé , kde tehdy bylo středisko Výcvikových pilotů na Migách 21. Po několika rocích zažádal o  odchod do civilu a přihlásil se na službu u ČSA. V tu dobu se u nás začalo létat na francouzských Airbusech  a tak byl poslán do Toulose ve Francii , kde se přeškolil. Létání mu šlo dobře a později dělal kapitána letounu. Setkal jsem se s ním na Kenedyho letišti v New Yorku  a tak jsme si trochu popovídali. Svoje vzpomínky sepsal  v Knize ,,Jak jsem se učil pilotem ,, a vřele ji doporučuji.

Vašek Lorenz píše. 

Jak nazvat celou sbírku povídek o mém, o našem- /myslím na své spolužáky, kamarády a kolegy/,  létání, které v mém případě trvalo třiapadesát let. Svědkem této životní etapy je kromě letových zápisníků i svazek lékařských zpráv v Ústavu leteckého zdravotnictví, který je zatím bezkonkurečnè nejtlustší v celém archivu. Pokud se týká slovního spojení dálky a letce, jsem poněkud v rozpacích. Takové to pravé, pionýrské létání s romantikou a vůní dálek, bylo spjato s letadly „Bristol Britannia, pak se sovětskými letouny IL 18, TU 104 a posléze s IL 62 a jejich posádkami.  Nástupem moderních, nesovětských letadel v roce 1990 Airbus A-310 už na dálkových tratích ulpíval jen lehký opar romantiky a kouzlo dálek se smekalo ke kouzlu komerce a veřejnosti málo dostupných kalkulací. Na to jsme neměli vliv, ale létání nás bavilo nesmírně. Václav Lorenz

 

Ing. Plk. Emil Šmejkal - Náčelník Letecké Vysoké Školy- Košice na Mig-15, L39

S Emilem jsem se setkal vždy někde na cestách. Ve vlaku , v Piešťanech na koupališti a podobně. Měl jsem ho rád a jeho úsilí bylo příkladné ve všem. Nakonec vystudoval Vysokou školu a stal se Náčelníkem LU-Vysoká let. škola.Bydlel stále v Košicích. Už není mezi námi.  Nalétal 35 let na Mig-15, L 29,39 .

              17190906_1308725602522168_2811588469189716464_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Emil Šmejkal,první zleva

 

Pplk. Jiří Veselý - Mig-15,L 39 /Libye / Pilot tělem i duší , který je známý spíše pod přezdívkou  ,,Tiňťa ,, prožil kariéru pilota v cockpitu stroje Mig-15.Několik sezon strávil také jako školitel mladých letců ve výcvikovém středisku v africké Libyi. Začal v ŠDD  Kremnice pak v přípravce v Prostějově a poprvé vzlétl v Olomouci. K bojovému  let. pluku nastoupil v Hradčanech na Migu 15, poté V Hradci Králové, Piešťanech na Letounech Albatros L39 i v Košicích na výpomoci. Pochází z Mladé Boleslavi. Tam se také chodil dívat na německé Siebly a nassávat letecký rej. Nalétal asi 3500 hodin. Dobrý kamarád se kterým jsem sloužit u třicítky v Hradci Králové a jako můj velitel roje mě hodně naučil. Díky Jirko.   Jiří Kurz

 

11990411_1130870303607513_5719877125971579666_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jirka Veselý, Santovjak, jeho přítelkyně,Roman Svoboda,dole -Pepík Sboboda otec, p.Miřácký, VEL. letectva, Cimr,??

Jirka Veselý- první zleva na obrázku v Hradci Králové na CIAFU  společně s Vel. letectva ,/nahoře uprostřed/, Romanem a Josefem Svobodovi i velitelem Největší letecké skupiny na světě BRIATLING na našich letounech Albatros L39./prvý zleva dole/.

 

Ing. Plk Michal Kmeť- Košice

stazeny-soubor-kmet.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Plk Michal Kmeť velmi nadaný pilot . To se projevilo už při studiu v Košicích na Migách 15. Po 25 okruhách dvojího,šel na solo. V  Košicích vznikla světoznámá skupina Biele L-29 , tu vodil on zde v Košicích. Michal se velkou měrou podílel na výcviku pilotů L39 prodalší  skupinu ,,Biele Albatrosy,,. A dělal to dobře. Kde začal létat tam, také svoji kariéru ukončil Rád na něho vzpomínám. Létat začal v Košicích na  proudových  Mig-15.

Je to moje vzpomínka na : Míšu Kmetě , Karla Tavernara, Vaška Šiku, Gaža, Jirku Dobeše,    Milana Santovjaka   /klik na linku níže prosím/  -  Byla to nepředstavitelná odvaha pilotů jak to létali : FILM

                       https://youtu.be/3FBoFrNUp70 

                            /   Zapněte  zvuk   /

Ing. Plk. Josef Píza  - Inspektor u 10LA  na SU-22  . S Pepíkem jsem sloužil hodně dávno od Kremnice 1954. Byl to sportovec,líbil se mu box a létání se mu stalo koníčkem. Pocházel z Třebíče a tak později po službě v Hradci Králové na Migách 15 , odešel do Náměště nad Ostavou na SU 7. Sloužil jako velitel letky a na žádost velitele Letectva Honzy Ploce , přešel do Pardubic k 47.pzlp. Po vystudování vysoké a stal se inspektorem létání u Velitelství 10.LA v Hradci Králové . Několikráte jsme se setkali v HK i v Pardubicích. Je to dobrý kamarád a sportovec. Bydlí v Pardubicích.

  su22_piza6102a.jpg

  SU-22 a v cockpitu Ing.pplk. Pepa Píza

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pplk. Rudolf Kytler- Znám Rudu od 14-ti let dobrý kamarád ,výtečný pilot . První zleva u SU7 v Čáslavi , kde začínal a také ukončil svoji karieru.- Velitel leteckého pluku v Libyi - Mig-23 / jednu dobu figuroval na všech časopisech na titulní straně / Byl velmi nadaný.Na co šáhl to mu šlo. Miloval hudbu a hrál na saxofon už v Kremnici při studiu ŠDD. Sloužil se mnou v Čáslavi , kde zůstal do konce letecké  kariéry. Měl odlétáno mnoho roků a 30 let služby. Bylo mu nabídnuto školit libyjské piloty v Libyi a tak se tam na 1,5 roku přestěhoval. V poušti se mu moc nelíbilo. Pocházel z Nového Bydžova. Byl to velký sportovec , podobně jako všichni kolegové piloti. Dolétal na Migách 23 a L 29.

S Rudou Kytlerem jsem se znal od roku 1954 a pak jsme spolu létali v Čáslavi. Byl to výborný kamarád a také pilot. Byla doba , kdy se Ruda objevoval a titulních stránkách mnoha časopisů . Létal po škole na Mig-15,L 29, SU 7 BM a Migu 23 v Čáslavi. Dělal velitele letky. V  Pocházel z Nového Bydžova a žil v Ostružně u Seče. Byl to výtečný pilot a chci to dokázat i na jednom  krátkém příběhu.

 

Pplk. Rudolf Kytler

117.jpg

Ruda Kytler /první zleva/ a kolegové u SU7 v Čáslavi 1966 .

Příhoda v Malackách    :   Ruda Kytler  

 V roce 1966 měla 1. letka 28. sbolp na pořadu dne přesun techniky na LTC (letecko-taktické cvičení) do Malacek, kde měly být prováděny dalšího dne ostré střelby na zdejší střelnici. Pro nepříznivé meteorologické podmínky startovaly nadzvukové letouny SU7bm k přeletu po dvojicích až odpoledne. Jako poslední se z betonové dráhy v Čáslavi odlepily letouny řízené kpt. Janem KLESŇÁKEM a npor. Rudolfem KYTLEREM.

Do prostoru Malacek se dostali bez problémů a ohlásili se velitelskému stanovišti. Protože jejich "súčka" nesla přídavné nádrže, měli oba ještě dostatek paliva. Na okruhu jej proto měli urychleně vylétat. Na pokyn vedoucího kpt. Klesňáka se za oběma Su-7 objevily plameny forsážní, aby spotřeba byla větší. Náhle Ruda zaregistroval dosti špatné reakce letounu  na pohyby řídicí páky. Okamžitě vypnul forsáž, snížil rychlost a ohlásil své problémy. Potíže se začaly zvětšovat. Letoun začal přecházet do samovolných náklonů, které pilot vybíral jen s největšími potížemi. Při dalším náklonu, který dosáhl již hodnoty 90 stupňů a křídlo přitom směřovalo kolmo k stromům na zemi, neváhal a vystřelil se.

Letoun dopadl do zalesněných vrchů Malých Karpat, pilot na padáku přistál opodál. Zorientoval se a po chvíli narazil na silnici. Štěstí mu i nadále přálo, protože první vozidlo, které stopnul, byli hasiči z blízkého Pezinku, kteří viděli pád letounu a mířili do tohoto prostoru. Příčinou nehody, byla špatně provedená oprava na řízení, takže Rudolf  nemohl letoun zachránit. Rozhodl se dobře a rychle a zachránil si život.

 Doslov:Čest jeho památce. Zemřel Prosinec 2012.

 

14962669_893996304070383_7692030268446824025_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pplk. Rudolf Kytler v cockpitu Migu 23 při přistávání na dálnici v Měříně.

 

Pplk. Radek Spratek- Učitel létání v Přerově na SU7 a Mig-21 / vyučil mnoho nových pilotů a prováděl předváděcí lety va leteckých dnech. / Dlouho učil libyjské piloty a zažil neuvěřitená dobrodružství s těmito mladými adepty. Začínal v Ostravě Hrabůvce, sloužili jsme spolu v Prostějově,Prešově, Košicích. Byl to prima kámoš. Žije v Přerově kam odešel z Košic učil létat mladé adepty z cizích zemí.    Na snímku vlevo s Pplk. Karlem Doleželem .

indexspratek.jpgaai.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pplk. Karel Doležel.

Vzpomínám na Káju moc rád , byl to šikovný a kamarádský kluk, který k nám do LU přišel z Olomouce. Po vyřazení zůstal jako kantor v Košicích a pak odešel do Přerova učit  kadety na Migu 21. Jeden let se mu stal osudný a to v malé výšce při průzkumném letu . Viz. Stránka - Piloti , co už nejsou s námi.

 

Ing. Jiří Havlíček- Inspektor u 10.LA pro Mig-21 a pro Mig-23 dole: /třetí zprava/.

S Jirkou jsem se znal a létali jsme spolu už na Borech v Plzni v Aeroklubu .Poté v Prostějově,Prešově,Košicích. Po vyřazení nastoupil do Bechyně a pak do Hradce Králové . Byl to fajn kamarád. Rád sportoval a mnohokráte jsme se navštívili. 

 p1020160.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

frunze.jpg

 

Ing. Plk.Ludvík Janáčik- mezi prvními vybrán a přeškolen na Mig-23/první zleva/

Začal sloužit a Bratislavě ,poté v Hradci Králové. Na vyšší typ SU7 odešel do Náměšti nad Oslavou. Pak odešel studovat do Brna poté se vrátil do Náměšti nad Oslavou. Stal se velitelem letky .V civilu učil na vysoké dopravní škole v  Žlilině. Byl to dobrý kámoš, tak jako všichni kluci našeho turnusu. Společně jsme létali v Hradci Králové.

 

Ing.Gen.Josef Diblík  -  letecký zážitek

Útěk z hořícího letounu: Bechyně 

Pilot, který přežil  katastrofální  havarii  Migu-21pmf

23622176_1561029997291726_7694945231183796154_n.jpg

 

                                                                                

 Pplk. Jarda Krýda ,paní Díblíková ,Gen.Ing.J.Diblík 

 

 

 

 

 

Obrovské umění pilotů a velká odvaha , těch co sedají za kniplem. Aktér tohoto příběhu je   Gen. Ing. Josef Diblík

Zase jednou se to povedlo a žiji : Ing.Josef Diblík-Jiří Kurz/ Bechyně/

 

18698365_1090377151064497_7825939036060659789_n--2-.jpg

 

 

 

 

 

       Rozhovor vedl  Jiří Kurz - Lázně Bechyně

 

Je nádherné odpoledne , neděle 3.6. 2018 , místo na břehu řeky Lužnice v osadě ,, Na Liškách ,,. Sedím na chalupě generála letectva , pilota Ing. Josefa Diblíka , mého kamaráda. Je to kousek od bechyňského letiště , kde se tato hrůzostrašná příhoda přihodila.Pepa dotrhal třešně a šli jsme relaxovat pod pergolu.Bylo hrozné vedro. Vzpomínáme na letecké roky . Pepa je Ing. a také to dotáhl až na generála.Byl dobrý a štěstěna ho neopouštěla .Nad hlavou nám právě profičela dvojka Gripenů  a tak mě napadlo, připomenout si co se to tenkrát stalo. Nedalo mě to se Pepíka osobně zeptat, na jeden jeho příběh , protože tento příběh jsem slyšel mnohokráte od mnohých a rád bych věděl jak to vlastně bylo, že se mu podařilo jako pilotovi nadzvukové stíhačky Mig-21 utéci hrobníkovi z lopaty. A to těsně před výbuchem jeho stíhačky. Ptám se ,Pepíku jak to vlastně přesně bylo.Jak si se mohl dostat z kabiny tak malou dírou? Obrací se na mě,zamyslí se , zdali se to hodí v tak nádherný den se vracet do vzpomínek velmi nepříjemných. Pak vypráví,,:

15324298265460_hd.jpg

 

 

 

 

 

Tenkráte jsem velel zde v Bechyni na letišti, leteckému ,stíhacímu  pluku. V  jeden letový den jsme šli nahoru jako roj,tedy 4 letouny,  na slétanost  ve velké výšce 10 000 m. Ze zcela poklidného a  pohodlného letu se mi najednou v cockpitu na budíkách začalo ,,dělat drama,,. Začaly blikat na budíkách závady a najednou slyším malý výbuch někde vzadu na letounu , pak druhý výbuch a to už jsem cítil kouř a to značilo  požár. Bylo to hned na začátku letu a tak jsem měl na letounu ještě plné baky- přídavné nádrže.To mě zamezilo okamžitě přistát ,protože jsem byl ,, těžký ,,. Hlásím vše co se děje na zem řídícímu létání a upřesňuji, že asi hořím.Rozkaz zněl,opusť skupinu a klesej. Nad letištěm jsem dostal pokyn provést  dva okruhy nad letištěm, aby trochu paliva ubylo a letoun byl lépe ovladatelný na přistání s větší rychlostí. Musel jsem zklesat do 2000m a pak přišel rozkaz,  jdi na přistání. Katapultáž jsem odmítl sám sobě. Myslel jsem, že to dokáži  než to vybuchne a já  budu na zemi . 

Nálet na přistání a zklesání  na  finále se povedlo a tak si to ženu k téčku na ranweji ,kde se obvykle kola dotknou asfaltu. Rychlost jsem si dal místo 350 km/hod., 420 km /hod. Po dotyku kol se zemí zmáčknu brzdu a ouha ono nic. Ženu se rychlostí jak formule 1 , ale cítil jsem velký průser. Nejhorší , jak už to tak bývá bylo , že ten den nebyla na konci dráhy  v provozu záchytná-záchranná síť. Tak jsem po zemi proletěl 2.5 km dráhou a okamžitě jsem byl v  měkkém zápolí. Kola se začínají bořit do země  a v tom se to stalo . Jedno kolo  spadlo do nějaké díry a letoun se nebezpečně začal naklánět , až se letoun  úplně  převrátil na záda. Jazyk jsem měl až v hrdle a čekám  jen ten pořádný výbuch.Ten zatím nepřichází. Rychle  ven  říkám si pro sebe ,ale jak . Jsem upoutaný k sedačce popruhy a ještě připoután k padáku. Na prsou mám rychlo- zámek , kulatý železný kruh, ale nemohu se k němu dostat-dosáhnout. Pak jsem přece jen silou vůle se k němu dosáhl a po několika úderech do něho,zámek povolil a pásy se rozeply. Klika byla , že tím jak letoun se převrátil na záda , nějaká větev udeřila do plexi překrytu kabiny a ten rozbila. Vznikla  menší díra .Tím , že nejsem velkého vzrůstu  jsem do díry mohl strčit hlavu a vší silou jsem se nějak vydrápal celý  ven. Upaloval jsem pryč, co mě nohy stačily než to bouchne. Přijeli hasiči a začali letoun hasit . No a to je vše. Celkem běžný příběh pilotní havárie s hezkým koncem. 

hwscan00070.jpg

 

 

 

 

 

Pepa dodává. Jsem rád , že jsem to přežil a jsem naživu zde v krásné bechyňské přírodě a múžeme si po letech povyprávět. Díky Bohu. Poděkoval jsem mu za napínavé letecké dobrodružství s dobrým koncem a Pepa spěchal za manželkou.Čekala je cesta do Tábora , kde bydlí trvale.Mě cesta do Bechyně, do lázní,kde jsem toho času pobýval na rehabilitaci. Bylo to rychlé posezení,ale konečně jsem se dozvěděl jak to přesně bylo , přímo od pramene. Jiří Kurz 5.6.2018

 

Ing. Plk. Jiří Macura  :

Letadlo letí, vrtulník se třese vytouženým směrem...

Jak klasické letadlo, tak vrtulník drží ve vzduchu vztlak. Jenže zatímco u klasického éra je důležitá rychlost a tím pádem vztlak na křídlech, u vrtulníků vztlak vytváří listy nosného rotoru, proto jsou důležité jeho otáčky. Hlavní rozdíl mezi klasickým letadlem a vrtulníkem v pilotáži je v režimu vzletu a přistání – s vrtulníkem sedáte skoro z visu. Mohlo se ale sedat i s dopřednou rychlostí, to se taky nacvičovalo, třeba pro situace, když vysadil motor nebo ztratil výkon.

Po posledním přistání 15.12. 1995. Foto: Archiv J. Macury

 

 

 

 

 

 

Po posledním přistání 15.12. 1995. Foto: Archiv J. Macury

 

Když jsem poprvé usedl do vrtulníku, to byla Mi-čtyřka, shodou okolností mě vyvážel jako instruktor můj spolužák z učiliště. A povídá, no jde ti to dobře, tak jdeme dolů na přistání. Já povídám, tak jo. A jak jsem byl zvyklý z letadla potlačit, tak jsem potlačil. A on na mě: Co blbneš?! Na vrtulníku se takhle neklesá! Musíš dát kolektiv dolů, aby se snížil výkon motoru, ne takhle! Tak to udělal sám. Vzpomínám si, že jsem si říkal, to je divné přistání, ale pak jsem pochopil, že každé létání má svoje. Klasická letadla, zejména stíhací, tam se mi líbila rychlost a možnost provádět na nich akrobacii, akrobačku, jak my říkáme.

Na druhou stranu ale létají převážně ve větších výškách a jsou tím pádem víc odloučeni od té matičky země. Kdežto lítání ve vrtulníku, to jsou lety především v přízemních výškách, takže tam člověk vidí všechno, co potřebuje a někdy i něco, co by vidět neměl… 

A když bych to srovnání měl odlehčit, tak my o vrtulníku v legraci říkáme, že zatímco klasické éro letí, vrtulník neletí, nýbrž třese se vytouženým směrem

Vrtulníkový balet-byli jsme první

To vzniklo tak, že po přeškolení ve Frunze jsem dostal na starost předváděcí lety. Ty prý máš zkušenosti z akrobacie, řekli mi, lítal jsi i klasicky, tak máš nejvíc zkušeností. Tak jsem to začal dělat. První byl Letecký den s Květy v Kunovicích, pak ve Kbelích a pak už to šlo jedno za druhým. 

Plk. Ing. Jiří Macura
obrázek Narozen: 1940
První sólo: 28. 9. 1958, Z-226, letiště Plzeň-Bory
Nálet: 4209 h (539 h na klasických letadlech, 3670 h na vrtulnících)
Celkem letů: 10 335
Typy:Z-226 (C-105), Jak-11, MiG-15, Mig-15 bis, Uti Mig-15, Mi-4, Mi-8, Mi-24D, V, DU, Mi-17, Mi-2, Sokol, Bell-427
Dosažená hodnost: Plukovník

Studium a praxe:
- 1954-57 Škola důstojnického dorostu letectva, Kremnica, Slovensko
- 1959 - 1960 Letecké učiliště, pilotní směr, Prostějov, Prešov, Košice; vyřazen jako poručík 30. 11. 1960
- 1960-1961 Pilotní výcvik na 3. třídu stíhacího pilota
- 1962 – 1967 pilot, 8. slp Mošnov
- 1965 – ukončení výcviku na 1 třídu stíhacího pilota
- 1967-1973 VŠD – dálkové studium VŠD Žilina, fakulta provoz a ekonomika letecké dopravy (Ing.)
- 1967- ze zdravotních důvodů přeřazení na vrtulníky k 12. vrp. Olomouc
- 1978 –Přeškolovací kurz na vrtulníky Mi-24 Frunze, Kirgizie
- 1990 – 1994 velitel 51. vrp. Prostějov
- 1995 – zástupce velitele 33. základny vrtulníkového letectva Přerov, k 31. 12. 1995 důchod
- 1996-2002 – VTÚL Praha, systémový inženýr, účast na modernizaci Mi-24, Mi-8 salonní verze, zavádění vrtulníků Sokol do AČR
- 1997-2017 – místopředseda SLČR (Svaz letců ČR)
- 2006 – 2017 člen Řídícího výboru EPAA (European Partnership of Air Force Associations)
- 2003-2006 – LZS Alfa-Helicopter, jako člen letové osádky, a dále jako administrativní pracovník do roku 2017

Napřed jsem létal samostatně, jak mi určil velitel letky, ale pak mě napadlo, co takhle tu ukázku udělat ve dvojici? Nikdo jiný to nedělá, tak proč nebýt první. Dostal jsem svolení, pozval jednoho zkušeného pilota mjr. Roháčka a pustili jsme se do nácviku. Nejdřív jen opatrně, hlídali jsme si, abychom na všechny figury měli rozestupy na rozpětí rotoru a při přeletech jednoho stroje nad druhým abychom nad sebou byli minimálně o patnáct výškových metrů. 

Oblíbený prvek mezi diváky byl takzvaný opposite flight. To jsme letěli při nízkém letu nad ranvejí proti sobě, alespoň tak to vypadalo z pohledu diváků. Ve skutečnosti to ale byla finta - každý jsme se drželi opačné strany dráhy, čili kdybychom letěli pořád, jednoduše bychom se minuli.

Z boku z dálky to vypadalo, že jsme letěli přímo na sebe a těsně před kontaktem se vyhnuli, ale byl to klam. Nicméně efektní…. Jednou nás viděli na letecké show v Tokolu Maďaři, a prý, co vy si dovolíte, vždyť to nedělají ani Rusové! A naučili se to taky – i oni, i ti Rusové… Ale my byli jednou provždy první. 

Po nás zdokonalili skupinové létání Plzeňáci -vrtulníkový pluk v Plzni na letišti Bory, poději byl přemístěn na letiště Líně, vedoucím skupiny byl František Dvořák/. Ti lítali ve čtveřici, ale pak si ve Kbelích při leteckém dnu škrtli rotory a nouzově sedli ve Vodochodech. Naštěstí se to obešlo bez vážnějších následků. Jen urazili kus listu rotoru, ale doletěli a relativně bezpečně přistáli. 

V Evropě z nás byli u vytržení

Po osmdesátém devátém roce jsme začali hodně létat na letecké dny po Evropě. Ze začátku to byla dost kovbojka. Nikdo z nás neměl s lítáním venku zkušenosti, anglicky jsme jakž takž uměli jen dva, naše navigační a komunikační systémy byly s těmi západoevropskými nekompatibilní, takže jsme létali skoro naslepo. 

Jednou jsme v Německu lízli nějaký vojenský prostor a hned jsme měli doprovod – dvě stočtyřky /Lockheed F-104 Starfighter,/. Nemohli jsme s nimi komunikovat, jen jsme mávali, oni taky mávali a pak nás nechali. Letový plán jsme podali, takže o nás věděli, to bylo hlavní… Byli z nás v Evropě trochu jako u vytržení. Z jednoho malého německého letiště nás pozvali na t.zv low pass :nízký průlet na který se dívalo celé letiště a za který nám pak děkovali.

Vzpomínám taky na jednu holandskou dispečerku, s tou jsme se nemohli vůbec domluvit. Ona sice mluvila anglicky, ale s takovým tím chmrlavým holandským akcentem. Poprosil jsem ji tedy, jestli by mohla mluvit bez něj, chvíli bylo ticho a pak se ozval mužský hlas a tomu už jsem rozuměl. Tak snad jsem ji moc neranil.V tom Holandsku nás taky posadili na pojížděčku a pak najednou že máme přeletět přes dráhu na druhou stranu. Tak jsme ji v deseti metrech přeletěli, jenže tam stály stánky s občerstvením. No to víte, čtyřiadvacítka, to už je pořádný luft, tak jsme jim ty stánky kapku pocuchali… Ale nikdo se na nás nehojil.

Nejste vy ti Češi, co létali ve Fairfordu?

Moc rád vzpomínám na první letecký den ve Fairfordu. Poprvé jsme letěli přes moře, přes Kanál, tam jsme pak odletěli ukázku a všechno fajn. A přišel za námi velitel letky stíhačů z Angel Islandu ve Walesu a že jsme se jim moc líbili a že mají za týden taky letecký den a jestli bychom k nim nezaletěli. A že se o nás kompletně postarají. Tak jsem šel za generálem Štrůblem -Gen.major  Pavel Štrůbl – Velitel letectva a PVO, který ve Fairfordu tehdy také byl, a jestli nás tam pustí. 

Fairford 29.7.1994 Blahopřání po úspěšné letové ukázce. Foto: Archiv J. Macury

 

 

 

 

 

Fairford 29.7.1994 Blahopřání po úspěšné letovéukázce. Foto: Archiv J. Macury

 

 

Já ho znal osobně, dělal dřív velitele v Přerově, řešili jsme spolu dost věcí. Seděl na tribuně pro VIP, měl už trochu vylepšenou náladu, tak já toho využil a že máme bezvadnou nabídku letět do Walesu. On na to, člověče, jak se budete stravovat a za co, kdo vám dá palivo a prostě, moc se mu to nelíbilo.

Naštěstí vedle něj seděla jeho manželka Vlasta a říká mu, tak jim to povol, co ti to udělá… A on tedy, že jo. Tak jsem paní Štrůblové dodnes vděčný, protože nám zařídila úžasný týden.

Dle vyprávění  Jiřího Macury , S laskavým svolením upravil Jiří Kurz                     Foto: Archiv J. Macury

 

 

 

Děkuji za čtení těchto článků  a vzpomínce na kamarády co už nejsou mezi námi.Jiří Kurz