Jdi na obsah Jdi na menu

Veselé příběhy od letectva č.4

                   

 

 Několik dalších leteckých, veselých skutečných příběhů 

 

164738_1550715816513_6831593_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I takové případy se mohou stát.  Migy 21- Špatné čůrání - pilot ,,Žumpík,,

V roce 1986 za teplého léta, byl letecký pluk z Bechyně na cvičení na letišti Všechov-Tábor. Po obědě  stála stojánka s  proudovými Mig-21  připravená na vzlet 8-mi letounů. Technici byli připraveni  před letouny pro předání pilotům  a čekali na jejich příchod.

Jako každý člověk před jízdou autem nebo vlakem si rád odskočí si ulevit. To je stejné i u pilotů.Tak skupina 8 pilotů před nasednutím do kabin odcházela dozadu za ocasy letounů, kde končila asfaltová stojánka a tam to chtěla uskutečnit. Mezi nimi byl jeden pilot, který chtěl stále být vepředu-o krok před ostatními. Doposud se mu to dařilo. Nyní všichni stojí v řadě na čůrání , ale pilot  ,, Kšanda  Šejner  ,, to chce dělat   několik kroků  před ostatními ,aby vynikl. Ale co nevěděl : 

Několik měsíců před touto příhodou, si zemědělci na okraji pole nechali vybudovat ,,latrýnu,, . Za ní byla odpadová jáma. Jelikož přišly deště, tak se z této jámy stalo malé jezero a to se rozlilo až k letecké stojánce.Pomalu se z něho stala hustá žumpa, zarostlá nějakým plevelem , zkrátka hrozně smradlavé bahno.

Pilot ,, Š,, udělá pár kroků před ostatní a  podcení kluzký,mazlavý svah do jezera. Než se kdo naděje je v tom až po uši a kouká mu jen hlava a plácající ruce. Pomoc přišla-vytáhli ho, ale  on tak smrděl, že musela přijet požární cisterna a hadicí ho oplachovali. Zbytek pilotů  se válí  smíchy po zemi, ale velitel volá rádiem:,, okamžitý start roje ,,. Nic o tom neví. Hasiči ho opláchli, ale opět potíž. Technici ho nechtějí pustit tak špinavého do kabiny,ale museli. Jak to dopadlo si domyslíte.Jedna flaška nestačila. Od této chvíle mu nikdo jinak neřekl ,než pilot Žumpík.

Byla  to banální věc, ale měla vliv na splnění letového plánu, který musel být odložen. Pak se všichni na poletovém rozboru zasmáli.

Zpracoval Jiří Kurz

 

 

Skutečný letecký příběh .

hwscan00034.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Raketový červen . Jak to chodilo na střelňicích a polních letištích.                                                                                       

 Mnichovo Hradiště                                                                                                                         

Je to už dávno,ale na některé zážitky se nezapomíná.Létali jme tehdy z polního letiště Mnichovo Hradiště jako příslušníci 30.leteckého pluku,protože naše mírové letiště se opravovalo. Mig-15 sb. Sb znamenalo, stíhací bombardovací verse ,kdy  se  základní verse letounu změnila, přidáním raketometů pod křídla  a závěsníků pod trupem na lehký bombardovací letoun.Na závěsníky pod trup se upevnily 2 startovací rakety a také se do konce trupu vložil brzdící padák pro zkrácení přistání. Všechny úpravy letoun po stránce obratnosti pokazily,ale bojová síla letadla se zlepšila. Rakety se používaly 2ks - velké LR-130 /mm/ a 40 ks malých LR-55 /mm/ . Věšely se i pumy 2x 250 kg.

Přišel červen a hodně se létalo.Odpoledne nacvičovala střelba  raket na střelnici  Bělečko u Hradce Králové. Dá se říci, že to byl červen ,,raketový,, . Roj Jirky Veselého míří po stojánce k letounům a ústně dolaďují detaily letu. Postupně sedají do kabin,když se najednou ozve rána a z letounu  Pavla Johna vyletí  raketa používaná na ničení pozemních cílů.Proletí obilím a asi 1 km od letiště se zapíchne do svahu u silnice. Klika,že nic nejelo.Nikdo nemůžeme pochopit proč vyletěla.Byla několikrát jištěná a také nás ubezpečovali,že při vysunutém podvozku nemohou rakety být aktivovány.Pavel  po usednutí zapnul jen hlavní spinač elektrického obvodu. Ten den,konec létání a vyšetřování. Vše se uklidnilo,ale raketový červen ještě neskončil. 21.6. opět odpoledne, jsme nacvičovali starty s přídavnými startovacími raketami a později  i přistání s brzdícím padákem.Bylo pozdní odpoledne a zbývalo  několik raketových startů.

Na ramwej  najíždí Vašek Novotný. Řídící létání  Míla Moráček  dává povolení vzletu a Vašek přesouvá plynovou páku nadoraz dopředu.Při 100km/hod.zapíná rakety.Je to jako  kopnutí do zad a letoun prudce zrychlí na 180 km/h  a pak se odlepí. Najednou je vidět nějaký předmět, který se odpoutal od letounu a míří dole na zemi k zaparkovanému autu,od toho se odrazí pak ke  stojánce a pak i k rádio-vozu.Je to utržená startovací raketa a zanechává za sebou čmoudící čáru. Byla to levá raketa,která se vytrhla z  usazení.Protože vývod plynů z ní byl do boku,tak se otřela zespodu o trup,přešla na pravou stranu letounu a utrhla pravou přídavnou nádrž.Letoun se okamžitě naklonil,ale automaticky se odhodila i druhá přídavná nádrž a letoun se srovnal. Všichni zdrhají ,protože raketa kličkuje jako zajíc a nikdo není co v příštím okamžiku udělá. Pár lidí zalehlo na zem jak při napadení jadernou pumou.Byl to pořádný blázinec na zemi. 

V rádio-voze je zděšení a všichni se snaží urychleně opustit vůz, protože na ně raketa směřuje.Jedna osoba u vchodu zalehne a tím znemožnila všem opustit rádio-vůz.Byl to náš doktor Jirka Kvapil. napálit to do radiovozu tak to by byla událost co se ve Waršavské smlouvě ještě estala. V posledním okamžiku raketa vlivem natočené zadní trysky mění směr a končí za letištěm. Pár lidí míří na ošetřovnu s podezření na infart.  Vaškovi se nic nestalo. Moráček,jako řídící létání, se ze země informuje jak to vypadá. Vašek  nad určenou plochou odhazuje vyhořelou druhou raketu a přistane.

Pamatuji se ještě jeden případ  samovolného vystřelení rakety let-zem z letounu na zemi a to při cvičení v Polsku.Tam prolétla napříč letištěm, myslím  v Babie Mostu, a prolétla pár metrů před přídí dopravního letounu IL-14,který čekal na čáře startu. Byli v něm funkcionáři, kteří přiletěli kontrolovat bezpečnost provozu. Nechybělo mnoho a  stala se snad ještě větší tragédie. než ta předtím. Zahynula By polovina velitelství 10.letecké armády a nikdo by nevěděl proč. Na zasmátí to nebylo,ale  nakonec jsme se řechtali.V ty roky se mnoho létalo a také se přihodilo mnoho událostí.

Jiří Kurz

 

 

hwscan00293.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Letový den  v Čáslavi - vzpomínka na katapult na okruhu.

 Migy 15 nahradily Gripeny J 39  a  L 159 Alca,  a  kopu našeho  potu odvál čas.

Tuto  historku jsem nezapomněl a tak vás s ní seznámím. Je to úsměvné a už se to v Čáslavi nikdy nebude opakovat, protože tam je asi 14 letounů a tenkrát jich tam na stojánce stálo asi  70 ks. To byl tedy den v Čáslavi....pamatuji si to z vyprávění Pepika Velíška :

Byl myslím duben a na letišti Čáslav se nacvičovala slétanost velké skupiny Migů -15 po trojicích na májovou přehlídku. Nácvik stíhal nácvik a všichni už toho měli dost. Pozornost otupěla i u řídícího létání pplk. Matouška Při přistávání tak velké skupiny, uhlídat všechny  letouny  na okruhu vyžaduje absolutní soustředění. Bylo 12,00 hodin a všechny letouny sedli. /V domnění/. V tu chvíli v posledním roji vysadil motor   na okruhu pilotovi npor.Josefu Velíškovi. Ten se bleskově v 500m  katapultoval  a dopadl k osadě Štrampouch. Pplk. Matoušek dodělával papíry na věži a jeden mechanik běhal po stojánce s vojátkem /bylo potřebné pro zaháknutí letounu za auto-tahač/ a nemohl najít  svůj letoun. V tom zvoní telefon na věži a pilot Josef Velíšek hlásí, že je v pořádku a aaaať mu pošlou auto. Koktal. Stalo se, že na okruhu jako poslednímu z  té velké skupiny mu vysadil motor a on se katapultoval. Dopadl na pole u vesnice a telefonoval v domnění, že celé letišti ví  co se přihodilo. Ale on si toho nikdo nevšiml, protože piloti odjeli na oběd a pomocník řídícího na přistání napsal do knihy přistání : ,, npor.Josef Velíšek - přistání za 1,,u T. Pplk.Matoušek odpovídá : ,, tak  s tím přistaň nekoktej a hoď sebou ,ostatní jsou už v jídelně. Matoušek myslel,že je ještě ve vzduchu. Josef říká, jak hoď sebou, já jsem se vystřelil a jsem v hospodě ve Štrampouchu.COŽE koktal zase Matoušek. Co se pak dělo není třeba vyprávět. Pepík  se zachránil, díky pravidelnému  tréninku a rychlé  reakci. Pomocník řídícího u plochy rychle sháněl gumu , aby v knize opravil výtěčné přistání u téčka a Matoušek už moc nepospíchal a v duchu si přeříkával jak bude vypovídat letecké komisi. Mechanik zahodil ojátko a šel pěšky na oběd.

Jiří Kurz

 

181396_451128004916129_1662317559_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Start z hotovosti   / Piloti mají rádi ,, kočky ,, /.

  Jarda Palečný  /V   kabině není Jarda Palečný-souhlasí jen typ letounu/

 

Po tvářích mi stékají kapičky potu, nepříjemně mě svědí, na rtech cítím jejich slanou chuť. Stékají dále po bradě a krku. Cítím odporně teplou vlhkost po celém těle, které uvězněno ve výškovém obleku je značně přehřáté. Vlhká horká kůže prosí o studenou  koupel.

Je horké srpnové odpoledne,  paprsky slunce  pronikají  hustým kouřmem, které  je  tolik typické pro  severočeský region. Nemilosrdně rozpalují všechno  kovové či betonové. Ve sluchátkách  tiše praská a v šumu je slyšet hovor techniků,  ukrytých ve stínu křídla letounu.  Přichází  mě navštívit  kočka Micka,  maskot  hotovostní jednotky a miláček všech pilotů, techniků  i  ostatních  příslušníků směny. Micka je zvyklá chodit za piloty a usedat do kabin letounů. I  tentokrát bez  pozvání  mně  usedá do  klína.  Já  ji  hladím po šedivé  srsti zpocenou  rukou v kožené  rukavici. Micka přede a je navýsost spokojená. Čelním sklem kabiny pozoruji důvěrně známé okolí hotovostní stojánky, pojížděcí dráhu, vpravo od ní věž řízení letů,  hangáry,  vlevo  vzletovou  a  přistávací  dráhu.  Pomalu upadám do  slastného  polospánku.

„Proveďte vítr“, ozve se ve sluchátkách řízný rozkaz. Já po počátečním  úleku  rychle  procitám.

Křiknu  na  techniky  a  provádím obvyklé  úkony  pro spuštění  motoru.  Motor  spolehlivě  ukončil spouštěcí cyklus, je odpojen vnější zdroj, technik  zavírá kabinu, odstraňuje  žebřík a dává mi znamení zdviženou levicí, v níž drží zajišťovdla katapultu. Je to pro pilota jasný signál, že katapult je odjištěn. Hbitě vyjíždím k vzletové  dráze, provádím  úkony  před vzletem.

Dávám plný plyn a zapínám forsáž.V tom přichází hrozný úlek, po kabině běhá velké chlupaté monstrum, zubatou tlamu má dokořán. Skočí za zaměřovač, znovu  mizí  za mými  zády a já  si vmžiku uvědomím, že je to ubohá  Micka, k smrti vyděšená řevem forsáže a ze všech stran ofukovaná ledovým vzduchem klimatizace  kabiny. Rychle  stahuji plyn na volnoběh, odjišťuji  zámky překrytu kabiny a levou  rukou ji nadzvedávám.  Micka vyrazí deseti-centimetrovou mezerou na svobodu a já s úlevou zavírám kabinu, zamykám ji a hermetuji.  Znovu dávám plný plyn, zapínám  forsáž a nadzvukový  supersonik  vyráží  zběsile dopředu.

 Zvedám příď, po několika  vteřinách  se  letoun  odpoutává  od  země,  zavírám podvozek a letmým pohledem kontroluji stopky. Sláva, normu pro vzlet jsem dodržel. Navazuji  spojení  s  velitelským  stanovištěm  a řídím se jeho pokyny. Letoun  ještě stále na  forsážním  režimu stoupá  v  ostrém  úhlu nad  hladinu  kouřma a  pak  už  letí  v  křišťálově čistým jiskřícím vzduchem,  prozářeným ostrým slunečním svitem. Sklápím sluneční štítek, přepínám  topení  do  polohy automat a do kabiny proudí příjemný teplý vzduch. Mám teď chvíli čas uvažovat o události při startu, způsobené černým  pasažérem. Kdyby to zvíře zůstalo  v  kabině,  byl bych  teď  v  pěkné  bryndě. Micka by let  ve velké výšce  nepřežila  a  já  bych  byl  svědkem jejího  pomalého  umírání. Kdybych se rozhodl  k  záchraně jejího života,  musel  bych  přerušit   plnění bojového  úkolu  a  přistát. Znamenalo  by  to samozřejmě  vyšetřování, sepisování protokolů a nakonec  přísná  kárná  opatření. Brrr,  raději zapuzuji chmurné představy a věnuji  se  orientaci. Dostávám další  pokyny od  letovoda,  točím zatáčku do nového kurzu a hluboko pod sebou rozeznávám pásmo  pohraničních  šumavských  lesů  a  dlouhý  jazyk lipenské  přehrady. Mačkám  tlačítko rádia  a  ve  sluchátkách slyším  svůj  vlastní  hlas:   „Vypínám  forsáž, balkon 120,  kurz  85, všechno  v  pořádku“.

  Jaromír Palečný

 

 

c-3a-prostejov.jpg

 

 

 

 

 

Letadlo mrtvých duší.

Siebel to ale umí!

V roce 1971 jsem se seznámil s pilotem IL-14, Oldou Večeřem. Olda přišel z Mimoně – tam létal Siebly C-3 a později přišel s celým oddílem „fotoletu“ do Hradce. Byl to on, kdo byl vypravěčem  níže popsaného zajímavého leteckého příběhu:

Na letišti v Chrudimi se dopoledne připravuje osádka letounu na výcvikový let. Pilot Milan Alušuc, navigátor František Izák a člen osádky Rudolf Verner. Všichni se těší, že opět po delší době budou ve vzduchu a užijí si let. Po všech přípravách a kontrolách konečně trochu létání. Měli za úkol nacvičit pár okruhů a pak let do zóny k procvičení zatáček, stoupání a klesání. Předběžná příprava proběhla hladce včetně přezkoušení, a tak nic nebránilo let zahájit. Odstartovat, vystoupat do stanovené hladiny a zahájit úkol. Letoun C-3A Siebel je pro tuto činnost jako dělaný. V letectvu byl velmi oblíben.

Stačila malá chyba

Před pár dny se na letounu v hangáru opravovalo řízení a mechanici z neznámých důvodů zapomněli zajistit jeden šroub matkou. Byl to důležitý šroub v uchycení sloupku řízení, na kterém se nahoře nacházely berany, řídicí páka letounu. Co čert nechtěl, toho dne byla dost velká turbulence a šroub po startu neustálými pohyby řídicí pákou vypadl.

Pilot Milan byl bez nejdůležitější věci v letounu bezradný. Osádka jen slyšela nějaké prasknutí, i pravé řízení se pohybovalo volně bez jakékoliv reakce. Nastal poplach. Milan zařval, ať si všichni vezmou padáky a vyskočí ven. Jako velitel nařídil okamžité opuštění letounu v domnění, že letoun se okamžitě zřítí kvůli turbulencím, které letadlo nebezpečně nakláněly.Vyskákali okamžitě jako jeden muž. Měli výšku 800 metrů, tedy dobrá možnost pro záchranu. Letěli právě v okolí Skutče a lidi na zemi se velmi divili, co je to za blbost, skákat padákem u nádraží. Zřejmě si mysleli, že probíhá speciální nácvik parašutistů. Nácvik to nebyl a letoun se nezřítil. Byl perfektně vyvážen a odlehčen a letěl dál unášen jihozápadním větrem. Bylo právě půl desáté ráno.

Stala se zvláštní věc

V tom zmatku, který se odehrával nahoře ve vzduchu, pilot zapomněl zavřít uzávěr benzinu a jako poslední z posádky se klátí na padáku a klesá k zemi. Všichni jsou už dole na zemi a jen udiveně hledí, jak Siebel mizí v dáli. Nemohou pochopit, proč letí dál a neřítí se k zemi.

V tu dobu u Mohelnice letí ve cvičném letounu učitel létání Láďa Klust se svým žákem. Vidí Siebela, který se k němu nebezpečně řítí, nereaguje na volání a těsně nad ním ho mine. Láďa si v duchu něco myslí o předpise vyhýbání letounů, které se provádí poněkud jinak.

Snaží se rozpoznat, kdo letadlo řídí, ale nikoho nevidí. Dokonce se mu zdá, že v kabině nikdo není, ale pomyslí si, že se mu to jen zdá, protože slunce už pořádně pálilo do očí. Nevěnuje tomu další pozornost a nikomu nic nehlásí. Siebel letí dál na sever do Polska. Tam se vlivem změny větru obrátí o 180 stupňů a pokračuje do Čech až nad Šumperk, což je obdivuhodná vzdálenost.

Tam je právě po létání a zůstává tam jen správce letiště, co řídil přistání. Všimne si letounu a rychle hledá bílou plachtu jako vyznačení bodu dosedu. Myslí si, že Siebel je v nouzi a chce přistát. Okamžitě na zemi rozprostře bílé plachty na znamení, aby pilotovi ukázal směr větru.

Letoun si přistávacího zmamení na letišti ani nevšimne, kašle na nějakého pomocníka na přistání, a žene si to v malé výšce do sadu u jednoho domku v ulici Jiřího z Poděbrad, kde spokojeně přistane. Došlo mu palivo. Porazil při tom pár plotů a jeden strom a vyplašil dobytek z půlky vesnice. Když k němu přiběhnou lidi a chtějí pilotovi vynadat, nemohou nikoho najít a jen nevěřícně kroutí hlavami. Hledají pilota, který možná před dosednutím vyskočil z kabiny, ale nikde nikdo.

Celá příhoda se objasní po chvíli a vstupuje do dějin letectví jako nejdéle létající letoun bez pilota v našem letectvu. Trvalo to téměř hodinu a půl. Kdo a jak byl potrestán, nevím, ale Milan si vyslechl posměšků od kámošů dost. Komise celou záležitost uzavřela jako zvláštní událost, kterou nezavinil pilot ani technici. Zřejmě vada materiálu.

Jiří Kurz

 

Příhoda v Košicích .

Na letišti v Košicích se přihodil tento úsměvný příběh. Jednoho odpoledne se nad letištěm honila přeháňka za přeháňkou. V tu dobu zde musel rychle přistát na otočku pilot Karel Veškrna, který přiletěl od pluku ze Zvolena. Později to byl v Hradci Králové můj kolega. Technici ho doplnili palivem, ale neodmontovali železné ojátko, které se používá na tahání letounu za tahačem. Bylo pěkně bytelné, asi 5 metrů dlouhé a mělo dvě lana, která vedla k příďovému kolu letounu.Karel vyřídil rychle své záležitosti a mocně pospíchal na start a pak domů, což se nevyplácí. Moc se nezdržoval prohlídkou v dešti a vůbec už neobešel letoun, jak se to dělá před každým letem. Naskočil na křídlo zezadu, sedl do kokpitu a nevšiml si, že má zapřáhnuté ojátko za příďák, a tak odstartoval i s ním. Po startu chtěl zavřít podvozek, ale ouha. Nešlo to. Udělal tedy okruh a bez závad přistál, zatímco se divil, co to má za závadu na podvozku. Nic se dohromady nestalo, ale celé roky se o tom u letectva vyprávělo jako o unikátním letu. Byla to chyba všech a značí jediné: u letectva nepospíchej a důkladně prověřuj. Karel pak létal na Migu-21 a nakonec skončil jako velitel Fotoletu v Hradci Králové. Jiří Kurz 

 

 

mig-21.jpg

           

 

 

 

Jak si nadzvuková stíhačka  Mig -21  chtěla dát gól.


Úvodem : Každý rok jsme létali na letiště Malacky, kde se  na vybudovaném polygonu naostro střílelo a bombardovalo. Když se nelétalo tak jsme na místním fotbalovém  hřišti hráli fotbal. Tento ojedinělý příběh se opravdu přihodil v roce 1977 na letišti v Malackách a mezi piloty v celém letectvu byl dlouho rozebírán. Přihodil se pilotovi od 5.slp z Plzně-Líní a je také popisován i v knize  Miroslava Lančiho a Stanislava Brašna- Psohlavci letectva.
Zde popisuji dva případy, skoro pro zasmání,  o tom jak vojenské letouny přistály bez pilotů a osádky vyskákaly na padácích. Bylo to ovšem na pomalých letounech Siebel C3 . Na tryskových stihačkách popisuji také dva případy, kdy  Mig-15  a MIG-21  přistál sám, ale byly to lety jen krátké  a v jednom případě u Chlumce velmi zbytečná katastrofa, protože se pplk. Kopal  vystřelil pozdě a zahynul. Letoun dosedl na poli  skoro nepoškozen . Druhý případ byl v
Bechyni a letoun uletěl po kataputáži pilota nad letištěm několik km a dopadl na zem.
Ale vraťme se zpět na Slovensko na leteckou střelnici u Malacek, kde právě prováděl cvičné střelby na pozemní cíl, pilot  poručík Standa Pecho na letounu Mig-21. Ani zkušení piloti i několik vyšetřovacích komisí, nemělo pro tento let vysvětlení a tak byl letoun nazván ,,Inteligentní Mig-21. Co se stalo ? Pilot Mirek Pecho po vybrání zteče na pozemní cíl zjistil  pokles otáček motoru své jednadvacítky tak veliký, že usoudil, že jde o vysazení motoru. Vypnul tedy motor,upravil  rychlost pro nahození a pokoušel se motor nahodit. Byl nad lesem,měl trochu výšky, ale  letoun začal opětovně klesat a rychlost se snižovala. Ta byla  asi 450 km/hod. a  tak dal páku přípusti dopředu . Jelikož se se nic nedělo a otáčky nestoupaly, nečekal na nic a vystřelil se . Letoun bez pilota nespadl, ale pokračoval dál směrem k horám. Zde najednou se motor sám rozběhl, jelikož páka plynu byla posunuta dopředu.Nebyl to rovný let, ale nahoru a dolu a pak zatáčka doleva směrem k letišti a přímo na hangár.To bylo proto,že letoun byl nestabilní a stále se sám vyvažoval. Hangár minul a dosedl na trávu vedle letiště, směrem na  fotbalové hřiště. Měl rychlost a před cestou se vztyčil,opět poté  dosedl na zem, odrazil se, natočil se doleva, přeletěl několik křovin a  zase dosedl. Nebyl to konec, nezastavil se, prolétl další křoví a doklouzal  po trávě až na fotbalové hřiště.
Zde se konečně  zastavil přímo  ve ,,velkém vápně ,, před brankou. Motor ještě běžel. Kousek vedle měli  stanoviště  hasiči, kteří konečně motor  uhasili . Vyšetřovací komise  si nevěděla rady co se stalo. Pilot nezraněn a letoun nepoškozen. Příčina neznámá. Pilot dodržel veškerá nařízení . Po velkém zkoumání a dokonce  provedené  simulaci, nebyla příčina ani třetí komisí, zjištěna. Nakonec  jeden  expert zjistil, že selhala vrtulka  palivového čerpadla. Letoun byl opraven a létal dál. Nedolétal, ale pilot Stanislav Pecho. V roce 1985  v prosinci  na Migu-21 neuposlechl rozkaz k opakování okruhu při špatné dohlednosti a  narazil  asi 3 km před prahem  přistávací dráhy  do země a zahynul. Takže zde se štěstí neusmálo a pokyny je lepší dodržovat. Jiří Kurz 

 

Hotovostní piloti 

Případ první

V Žatci na letišti sloužil pilot mjr. Zdeněk Voleman. Byl vášnivý fotbalista a využíval toho i při hotovosti. Ovšem z hotovosti č. 1 se muselo dostat na start za tři minuty. Ten den se hrál fotbal na hřišti u hotovostního domku „o sto šest“. Najednou telefon – a do letounů. Po ohlášení pilota v kokpitu na rádiu,že jsou připraveni, sál odpovídá: „Rozumím, vystupte si, je to neplatný cíl.“ Planý poplach… To se stalo třikrát, a když to přišlo po čtvrté, zůstal Zdeněk už jen v trenkách a skočil do kabiny pouze s kuklou na hlavě a ještě křičí na kluky, aby s fotbalem chvíli počkali. A jak to tak bývá, náhle přišel ostrý start a vzlet.

Následující události jsou popsány jinde a Zdeněk Voleman úspěšně splnil úkol při souboji s cizím cílem. Byla velká klika, že přistál na vlastním letišti a neumrzl. Rychle chtěl zmiznout do šatny, umýt se a hlavně obléknout. Byl v trenkách a cíl byl skoro na dostupu v 10 000 metrech. Shodou okolností byla na letišti právě kontrola z velitelství letectva, na zemi Zdeňka přišel uvítat generál Tykal a chtěl mu blahopřát… Když co nevidí – pilot se souká z kabiny skoro nahý,zmrzlý a také v náladě pod psa. „No to snad ne,“ utrousil.

Zdeněk porušil veškeré předpisy. Oblečení bylo nutné kvůli případnému umrznutí. Už se to stalo dříve u jednoho pilota v Tatrách, kdy měl po katapultáži jen polobotky a ve sněhu šel několik kilometrů. Generál si chvíli promýšlel, jak Zdeňka potrestat, a pak vydal tento ortel: „Soudruhu poručíku, za porušení předpisů vás trestám pěti dny vězení,“ chvíli pauza, „ale za velmi dobrý výkon za letu vám trest mažu…“

 

Případ druhý

Při jiném hotovostním letu se pilot ztratil. Na MiGu 21 nebylo problém zakufrovat. To se právě stalo pilotovi Jarošovi ze Žatce. Dostal se až nad Vídeň a tam přistál. Ne na Schwechat International Airport, ale na malém sportovním letišti. Byl to mezinárodní malér a velká ostuda. Byla ustanovena skupina, která tam rychle zajede, letoun naloží a převeze zpět. Naše vztahy s Rakouskem byly tehdy dobré, ale Rakušani nás chtěli vyzkoušet, jak umíme létat, a tak navrhli odstartovat z letiště a letoun přelétnout zpět.

Mysleli si, že to odmítneme. Ale naši „flígři“ byli „kofři“ a nezalekli se. A tak to právě dostal za úkol výše jmenovaný Zdeněk Voleman. Při startu bylo na ploše obrovské publikum a čekali, jak to dopadne a že si Zdeněk rozbije h***. Rakušané na něj také zatlačili, ať jim MiG 21, předvede ve vzduchu, jestli se tedy podaří odstartovat.

Zdeněk sedl do kabiny a předvedl tak parádní start, že se Rakušani nestačili divit. Co předvedl nad letištěm, bylo na zavření. Dostal okamžitě přezdívku „Pilot ESO“.

 

Děkuji za čtení a přeji Hezké Velikonoce  Jiří Kurz