Jdi na obsah Jdi na menu

Od Trenéra C 105 k Migu . Náš letecký výcvik. .

     Aurtorská práva :

Publikování nebo další šíření obsahu tohoto webu bez písemného souhlasu provozovatele je výslovně zakázáno  . Nedodržení  tohoto ustanovení bude považováno  za hrubé  

   

Tento  příspěvek  není  obhajobou  útočného  bojového   nácviku  ,  ale chci vám představit  piloty, kteří  by dokázali za všech povětrnostních podmínek  ochránit  naší republiku , tak jak to umí dnes kluci na J 39  Gripenech.  Není to nic agresivního ,  jen ukázka pilotního  umění a také smutné vzpomínky na daň ,  kterou někteří  piloti zaplatili svým životem. V tu dobu se létalo jen na letounech co zobrazuji.  Jiří  Kurz     

 

               Letecký výcvik není pro slabé povahy.  

             

Začínal jsem létat  spolu s kamarády  v roce 1957 ve  Svazarmu a pak  v Letecké  Akademii  v  Prostějově, Prešově a v Košicích.

Jiří Kurz.

 

Chci trochu připomenout jak piloti začínali. Po základním výcviku v tzv. Svazarmu,  který byl zdarma, se civilní absolvent po zkouškách přihlásil na vojenskou leteckou akademii, která byla v Prostějově pro základní výcvik. Poté pokračoval na přechodných typech vrtulových bojových Jak-11. Nakonec žák přešel   na proudové letouny do Letecké Akademie, která cvičila  i zahraniční piloty.Ta byla v Hradci Králové a pak v Košicích. Já  jsem byl ročník 1958  a  nastoupil  jsem  do  Plzně - Svazarm,  letiště  Bory , pak  do Prostějova , Prešova a Košic.Zde jsme dokončili výcvik a byli vyřazení jako poručík proudového letectva. Tehdy  to nejmodernější  co u nás bylo.

V Prostějově s námi létali také piloti z Egypta a Indonesie. Pak , ale přišel katastrofický rozkaz, školu  přemístit  do  Prešova a do Košic, kde se pokračovalo  na Jak-11 a v Košicích na tryskách :  Mig-15.

 

Tak dne 18. srpna 1959 naposledy zaburácely motory nad Prostějovem, kde se celé generace pilotů cvičily. V  Prešově byl  jiný terén i režim a hlavně bylo smutno po ,,krásnejch,, holkách. V   roce 1960  začal výcvik na  tryskách a to už šlo do tuhého.  Po odstartování jste doslali  takovou pecku /velké zrychlení při startu/,  že jste se  kolikrát probudili až ve 300 m. Ale to bylo jen na  začátku.  Začala   tvrdá  dřina na  učebnách při  materiální části. Vybavení  letounu, princip tryskového  motoru, aerodynamika  vysokých rychlostí, zvláštnosti letu ve velkých výškách, zvláštní případy za letu, bombardování, střelba na pozemní cíle,  na  vlečný terč,  nácvik  katapultáže.To vše byl  pro nás neznámý chlebíček.  Měli jsme nezměrnou úctu k  učitelům :

 

Kredbovi,Loudovi,Rosenkracovi,Púbalovi,Elsnerovi,Vondráčkovi,Ondráčkovi,Maskovi,

Majnušovi,Raitrovi,Svárovskému,Dvornému,Neisnerovi,Samkovi,Santovjakovi,Vičanovi 

a všem dalším. Zkrátka mohu bez obav říci, že létani bylo namáhavé, ale  zajímavé . Díky kantorům jsme to zvládli.  Košické   letiště bylo pár km na jih od města, dlouhé  2000m, kam jsme asi 4x týdně dojížděli  autobusem.

 

A pak..Dne 26.11.1960 na nástupišti LU /letecké učiliště/ stálo 76 nově vyřazených poručíků letectva. Jako každý rok-veselí absolventi s pilotním odznakem na čepici a nad kapsou v tomto roce 1961, jsme uháněli domů do Čech.  Ne všichni.  Někteří zůstali  jako  kantoři . Já  šel do Čáslavi. Náš ročník měl  11 katastrof, 1 úmrtí  na  nemoc získanou v Sýrii, jeden  neměl  štěstí na  kole - 1 zemřel  na  infarkt.  Tento  ročník byl  vyřazen:      30.11.1960 a to 65 pilotů a 11 navigátorů na IL-14

 

                        

Následující ukázky jsou z našeho ročníku 1957-1960

 

                            Vzpomínka na kamarády.

           Létání nás chytlo a jinak to nešlo než pilotní výcvik na vojně.                           

      15590866_131051620720308_651147638707266102_o.jpg 

 

Letoun pro  náš základní výcvik pilotů  Trenér C- 105 v  60-tých letech. Nádherný stroj.           

Ve zkratce bych vás chtěl seznámit s pilotním výcvikem vojenských  pilotů .   Jiří Kurz

 

   Od C-105 Trenéra k  IL-14  Iljušinu  přez  Mig-15.

          Jak získat na čepici, saku ,,pilotní křidélka ,, ?

 

 

34392935_1871494172893537_2252067394442756096_n.jpg c-11.jpg

419846_371467459530392_1456064046_n.jpg8.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj:  Jiří Kurz-IL-14 a  Mig-15 bis

Získat ,,křidélka ,, znamená stát se pilotem vojenským či civilním a tuto profesi provozovat. Ne vždy se to povede. To se zjistí až později při závěrečným výcviku. Ne každý člověk má k pilotování buňky. Létat dál  může , ale pouze jako navigátor, radista, střelec či specialista .Tak se to stalo i v našem turnusu a několik kamarádů pilotní výcvik muselo přerušit a pokračovat jako navigátoři.

 

 5--1-.jpg

                     

      Jiří Kurz a spolužáci   z   LU- Košice.

 

 

 

 

Začátek naší letecké služby byl na těchto letištích a letounech: Prošli jsme:

  • 3 roky-  ve Vojenské  přípravce v Kremnici - ŠDD /škola důst. dorostu s maturit.    
  • 1 rok-  štábní letecký směr v  Prostějově
  •  1 rok  základní letecký výcvik na  letišti  Plzeň-Bory  na cvičném  letounu  C-105
  • 1rok- pokračovací  let. výcvik v Leteckém učilišti  Prostějov  na : pokračovacím letounu Jak-11      
  • 1 rok pokračovací výcvik  na   letounu  Jak-11,  na letišti Prešov
  • 2 roky  letecký výcvik  v Leteckém učilišti  Košice na proudovém  letounu  Mig-15 . 
  •  Konečně 20 let služby u bojových a dopravního  pluku na letištích :
  • Jiří Kurz : Čáslav, Hradec Králové,  Pardubice , Mošnov   /Mig-15,L-29, MI-4, AN-2, IL-14 /.

 

  Příprava ve SVAZARMU na pilotní výcvik v LU / Letecké učiliště /.

                           hosin-1--4-.jpgp

Piloti, kámoši v Č. Budějovicích ,  výcvik ve SVAZARMU před vyřazením z Leteckého učiliště : Rosťa Psotka, Ríša Oreský, Jarda Robek, Jarda  Mílek, Jiří Korotvička, Jan Čepko, Laco Adamčík, Ruda Kytler, Franta Novák .

Bylo nám  17 let . Já byl v tu dobu na pilotním výcviku  v  partě  ,,Plzeň ,, . Na letí letišti Plzeň Bory s kamarády : / Jirka Macura, Laco Antoš, Radek Loskot, Jirka Havlíček, Vašek Bočan, Olda Materna, Jiří Kurz, Lívius, Toník Nádvorník, Jarda Kubík, Láďa Konečný.

 

243365077_4909281955766310_3174802590152501534_n.jpg

   

 

 

 

 

 

 

 

 

Létání na cvičných letounech Trener C-105  Jedna naše   parta  z mnoha měst.  / Brno,Žatec,Plzeň,Praha /

   Já byl v partě 10- ti pilotů na letišti Plzeň Bory. 

   

                                                       

Vyřazení piloti v  Leteckém učilišti v   Košicích .

                                                          Každý rok byly povinné seskoky.                                           

                 lu-letka-s.jpg Košice

  • Nahoře zleva : Jarda Kavka, +Vašek Lorenz, Jirka  Macura , Ruda  Arlt, + Ivo Pachol, Josef  Odl, + Pavel Šrotýř,  Arnošt  Straka   Střední řada  : + Karel Černovský , +Jano  Mazuch , +Jirka Holeček, Jiří Kurz , Josef  Píza , Luděk Višňák, + Ruda Kytler, + Petr Joska
  • Dole : Ivo Stredanský, + Vašek Jadrníček, +Radek Spratek, Jarda Mílek, +Jindra Halásek ,Kolár, +Emil Remenec, Jano Pitoňák, + Standa Vlk

Nepřítomní na snímku : Náč.let.Fakulty + Plk. Emil Šmejkal,+pplk.Míša Kmeť,+Jaroslav Čejda, + pplk.Vašek Šika,

Jirka Dobeš, Ondra Vaňo,+ Richard Oreský, + Attila Szabo, + Mirek  Macháček,  + Šafránek. 

            Označeni křížkem už nejsou mezi námi-Čest jejich památce. JK.

 

               ROK  1961


Po ukončení  Letecké Akademie v Košicích, jsme jako piloti-poručíci, nastoupili k bojovým útvarům  po celé  republice. Já k leteckému  pluku do Čáslavi a pak do Hradce Králové :
 
  Letecký výcvik na Mig-15:

První vzlet Migu-15 v ČR- byl  květen 1951 na letišti Mladá- pilot L.Solár/

V roce 1952-60 bylo u nás vyrobeno 3500 ks tohoto letounu. V r.1955 bylo u nás v činnosti
742
proudových letounů a 883 pilotů.Také 1141 pístových letounů.Jsou to neuvěřitelná čísla.


                                           

V 60- tých letech byl tento typ proudového letounu nejrozšířenější

v našem letectvu. V tu dobu bylo jen v Čechách a  na Moravě 10 letišť,

na každém asi 60 Migů. Na Slovensku 3 letiště. Každý den se létalo.

U bojového útvaru, zkráceně pluku, jsme  se  stále zdokonalovali ve výcviku,
abychom mohli   létat  za  všech podmínek ve dne i  v  noci.   To se tenkráte
podařilo asi po 8 letech. Prováděli jsme ostré střelby,  bombardování,  drželi

hotovosti.

 

Prožili jsme mnoho letecko-taktických cvičení. Ty byly vždy na záložních  letištích,

které k tomu účelu byly po celé republice vybudovány.   Byly asfaltové široké 30 m

a dlouhé 2000 m. Třeba Mnichovo Hradiště, Dlouhá Lhota, Blatná, Pacov, Hořovice,

Všechov, Panenský Týnec. Také jsme trénovali na travnatých letištích v Roudnici N/L,

Poličce. Používali se na zkoušku i dálnice. U pluku jsme byli organizováni ve 3 letkách,

letky po 4 rojích. Roj měl 4 piloty. Jídlo bylo zdarma v kuchyni /pro proudové piloty  v

LR- normě. Fasovala se po letu čokoláda  a vitamíny .

 

Nejdéle z mých kamarádů létal Pepík Píza /35 let/ na SU-7,22. Pak Ruda Kytler a to

neuvěřitelných 30 let  na typech Mig-15, nadzvukových Su-7,   Mig-23.    Také

létal velmi dlouho  Emil Remenec  a Jirka  Macura  na vrtulníkách Mi-24, V. Lorenz 

u ČSA, Jarda Mílek v Kanadě a  Ruda Arlt na Su-7 /mimochodem to byl  nejlepší

vyhlášený  pilot  v  bombardování na SU-7/. Odměněn byl  Ministrem nár.obrany

B.Lomským. Paradox  byl, že v 60. letech  byl vyhozen  s okamžitým  opuštěním

čáslavského letiště  pro to, že nějaký jeho příbuzný byl v cizině.

 

U bojového leteckého pluku v Čáslavi v roce 1961

Velitel byl : pplk. Ing. Jaroslav Úlehla,zástupci Láďa Matoušek a pplk.Pertl
Vel.pluku pplk.Úlehla,Novotný,Matoušek /zahynul 1.11.69/,Turek- 1964 Čáslav náměstí    



V roce 1964 jsem byl přeložen na letiště Hradec Králové.

Bez zaváhání mohu prohlásit letiště Hradec Králové jako nejkrásnější místo, /letiště i město /,

kde jsem kdy sloužil a to potvrzují i zahraniční piloti z CIAF. Pobyt zde byl za odměnu.

 

Jak to začalo dostat se k létání :

Mé kroky se ubíraly po střední škole na vojenské gymnázium v Kremnici, což byla letecká přípravka, pak  do Let. Učiliště  Prostějov , poté na letiště Prešov, letiště Košice , Čáslav,  Pardubice ,  Hradec  Králové, Mošnov.

07.09.22-_-15.55-2---jesenik---sraz.jpg  

V  Jeseníku  Voj. zotavovna

 Všichni vyřazení piloti byli zařazeni na těchto letounech :

 Moje ,,Služba ,, tenkráte byla na letounech Mig-15,  L 29, AN-2, IL-14 .

Dosažená vycvičenost  u všech pilotů našeho turnusu  byla : Dosažená 1. třída bojového pilota  na proudových   letounech , 1. třída  dopravního a výsadkového pilota na  AN-2, IL-14 : Já /Jiří Kurz/

 Kvalifikace  značí :   Byli jsme vycvičeni létat za všech podmínek ve dne i v noci.

Praktické létání u nás začínalo  na letounech -Trenérech C – 105 ,  pak  se přecházelo na pokračovací typ Jak 11. Poté na  proudové Mig-15,  které  mohli pilotovat pouze   zkušení  piloti. To  už  byla náročnější  věc.  Až o mnoho let později  jsme  sloužili dle  pokynů  u  různých  druhů letectva,  jako vrtulníkové letectvo a dopravně-výsadkové letectvo .

hwscan0001144.jpg

Čejda,Arlt,Beran,Kurz,Tichý,Kytler,Remenec,Pěček,Szabo,Odl,Dole: Straka,Pachol,?,Gildejn,Stredanský,Kopera,Lorenz, Dole:Kavka,Buksa,Píza,?,Macura,-Brázda,Moro,Černovský,Pácl,Gebel,dole:-Vaňo,Spratek,Kmeť,Smejkal,Havlíček,Janáčik.

Poletech sraz Prostějov -Tenis  kurty- klub

 

34.jpgKošice -sraz

+ 4.12.2019 Jaroslav Čejda-Čest jeho památce

 

Přípravka  ŠDD - Kremnica:   

 

 

Škola důstojnického dorostu Kremnicem5_03.jpg                

 

                                                 

                                                               

       

 

 

 

TAKŽE  :                                                       

Franta Nymsa, Jan Roman , Jarda Robek, Jirka Trča,?,Dole:Tonda Buksa, Jan Konáš, Zdeněk Malčík.

 

Začátky létání byly  na vojenském gymnazium Kremnica:

                             

Přijímací zkoušky k letectvu byly vždy velice obtížné,

na vojenské gymnázium Kremnica  jsme byli přijati bez přijímaček, ale museli jsme samozřejmě projít speciálními psychotesty a zdravotními testy, které musel každý pilot ve svém životě absolvovat mnohokrát. Součástí byla prověrka prostorové představivosti – u pilota velice důležité schopnosti. Toto byly velice náročné testy a často se zkoušely různé nápovědy, aby testovaný dosáhl co nejlepších výsledků. Po 3 letech gymplu jsme nastoupili do LU Prostějov. / Letecké učiliště /.

 

   ​   ​ hwscan002511.jpg  na-stole-robek--co-ty-spicky.jpg

         Zleva : Ludva Janáčik, Jano Pitoňák, Jiří Kurz, Jano Hrivňak, Josef Polončík , Polda Gebel. 

                                    

Plavecký výcvik Prostějov.  Spartakiáda - metací stoly Šumperk , Prostějov , Praha 

 

 Spartakiáda  v   Prostějově .   Bylo nutné plaval a cvičit.

 

22--2-.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Začínalo se tedy  na Trenérech C – 105, pak až se přecházelo na pokračovací typ Jak 11. MIGy mohli pilotovat pouze zkušení piloti. To už byla náročnější věc.

 

 

Pak přišly přijímací zkoušky do LU-Prostějov .   Pro vstup na Letecké učiliště a bylo nutné najednou z rozkazu velitekství míti   nalétáno alespoň 50 hodin. To jsme neměli. Museli  jsme si tedy rok odsloužit základní vojenský výcvik na letišti v Plzni a zde základní pilotní výcvik odlétat na Letounech Trener C- 105. Pak přišlo opět  přezkoušení a přijetí do  Leteckého učiliště v Prostějově./Let.Akademie/ Zde než jsme vzlétli, museli jsme absolvovat opět vyšší teoretickou přípravu.

Člověk musel mít znalosti o konstrukci letadla, jeho aerodynamice, chování ve stratosféře. Nesměla chybět meteorologie a navigace. Mimo jiné jsme měli hudební pěvecký soubor a vystupovali jsme na  dokonce na veřejnosti ,třeba  v Olomouci. Spolu s námi prováděli výcvik i Indonézští piloti.Dodnes  si pamatuji jednoho pilota ,,Oulen Silalahi-Indonézana,který měl moc rád naše pivo a tak jsem ho zaučoval.

Naše letiště bylo ve Stichovicích u Prostějova a okamžitě jsme po příchodu z Plzně  začali létat také noční výcvik. Pak jsme začali létat na pokračovacím typu Jak-11 a pak  LU bylo přemístěno do Prešova. Po ukončení na těchto letounech jsme přešli na letiště Košice na výcvik Mig-15. Když jsme  přecházeli z vrtulových (Jak 11) na proudová letadla (MIG 15), tak trvala teoretická příprava dva měsíce, než jsme mohli do cockpitu tohoto stroje. Byl ale moc pěkný.

 

  

Tenkrát na plzeňsku /Letiště Bory / v sedmnácti  letech ....... 

Začali jsme létat na Trenéru a museli jsme provést i seskoky. Bylo to docela zajímavé .

Čtěte :

 

     Plzeň - Bory

            hwscan00475.jpg 

Když mě bylo 17 let tak  jsem v plzeňském aeroklubu začal skákat padákem jen tak ze zvědavosti. Později v Čáslavi a v Hradci Králové to bylo povinné. Pojďme se podívat jak se chováme při seskocích.  Jiří Kurz 

Seskoky padákem v Plzni na letišti  Bory.  Náčelník krajského aeroklubu  pplk. Václav Klír, Instruktoři motorového létání : Milan Fišer, Josef Sokolík, Josef Matějovský, Zdeněk Hajžman, 

Sledovali ze země kamarádi naší letecké skupinky  piloti : Lívius,Franta Nymsa,Radek Loskot, Jirka Macura,Toník Nádvorník, Olda Materna, Vašek Bočan, Jirka Havlíček, Laco  Antoš, Jarda Kubík. Konečný.

 

Bylo krásné ráno a letiště Plzeň-Bory,kde jsem působil v tu dobu, se chystalo na provoz. Dnes to bylo, ale trochu jinak. Nevytahovali jsme Trenéry C-105  ani  Jaka 11  nebo Aero-45, ale zaprášeného Fairchilda,dědečka z USA, který po válce odpočíval v našem hangáru. Dnes se hodil a šel na věc- měli jsme  seskoky padákem z 800m na trhačku.To znamená, nemusíš sám padák otevírat, instruktor zahákne konec lana od tvého vrchlíku na tyč v trupu a tak se sám padák vytáhne z ,,čecholu,,. Byli jsme bažanti a byli to naše první seskoky.

Den před tím jsem se vsadil u piva v  hospodě na letišti ,,U Darebáka,, s Oldou Maternou o 10 piv, kdo se trefí blíže ke středu kruhu-cíle dopadu. Měli jsme staré padáky PD-45  . Ten padák PD-45 se moc řídit nedal,šlo  jen tahat za šňůry a dirigovat ho trochu správným směrem. Nastala hodina H : 11,45 hod. kdy na mě vyšlo pořadí pro seskok. Po startu letounu jsem začínal ztrácet zájem o soutěžení a pohled dolů na Plzeň mě nedělal dobře. Přišel poslední nálet letounu do směru seskoku a para instruktor Pavel zavelel ,,na stupačku,,. Z  tohoto  amerického dědečka  nešlo ihned vypálit ven.Seděli jsme vzadu a na zádech měli těžké padáky. Byla to procedura dostat se z kabiny ke dveřím, pak  nohama ven na stupačku, držet se trupu a na povel instruktora  se odrazit a vyskočit. Motor řval, vítr taky a já skoro také. V tom jsem si vzpomněl, že jsem neviděl Pavla zahakovat konec mého lana v trupu do  tyče.  To bych vypadl ven a nevím,nevím  zda-li bych našel rukověď pro otevírání vrchlíku  při tom kolotoči , kdy jste hlavou dolů a nahoru. Volám na instruktora Pavla,, podívej se na moje lano,, a šplhám zpět do letounu. Ten neodpovídá a nohou mě vyrazí do ethéru.  Najednou se proberu a nade mnou se třepotá bílý vrchlík. Tak teď jdu závodit o těch 10 piv - říkám si . No jo, ale tou procedurou jsem se zdržel a bod výskoku se posunul. Dopadl jsem  150 m od kruhu dopadu. Mezitím je Olda už v letounu nad městem a vyskakuje. V duchu se loučím s 10 pivy a sleduji kam padá.

Je 12,15 hod.V  tu dobu na okraji plochy travnatého borského letiště, nastupují nováčci - mechanici od letounů IL-2 u polní kuchyně na odběr oběda. Polní kuchyně čoudí jak ,,Škodovka,, nedaleko za letištěm a kluci s  ešusama se strkají ve frontě na guláš. Zdá se mi, že Olda na tom není také nijak nejlépe s tou přesností a navíc začal pofukovat vítr. A to už vidím jak si to míří přímo na khaki- polní kuchyň plnou guláše. V poslední chvíli ho bažanti zaregistrovali, rozprchli se jak vrabci a Olda přesně trefil cíl , ale trochu jiný. I on si nabral guláš , ale do bot. Vyhrál jsem já. Pivko u ,,Salcmana ,, tenkrát  půllitr za  1,80 Kč  bylo fajn. Poctivě jsem se rozdělil.

 

Letiště Stichovice:

Dnem 7. ledna 1937 byl zahájen provoz na nově zřízeném letišti VLU u Stichovic, jež dostalo pojmenování „Letiště Prostějov II (Stichovice).

Tím započala bohatá historie stichovického letiště. Za okupace Němci začali letiště rozšiřovat a budovat nové objekty. Některé z nich stojí a slouží dodnes v areálu .                                                                                                                                                                                                                                                                                                        

 hwscan00053.jpgkurz-macura.jpg

Základní výcvik Jiří Kurz a Jiří Macura - Košice  Lyžařský výcvik :  Láďa      Bestarosti, Jiří Kurz, kantor Majnuš, Pepa Píza, Karel Černovský, Ivo Pěček - Jahodná u Košic.

 

    Jiří Kurz                                                                                                                                    

c-11.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                 Naši  kantoři 

241021052_4334862103241821_1101480771709086381_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

18.srpna 1959 naposledy zaburácely motory nad Prostějovem, kde se celé generace pilotů cvičily. Přišel nenadálý rozkaz přemístění Letecké Akademie na Slovensko do Prešova a Košic. V  Prešově byl  jiný terén i režim a hlavně bylo smutno po ,,krásnejch holkách,,. Pak v Košicích    začal výcvik na  tryskách a to už šlo do tuhého.  Po odstartování jste doslali  takovou pecku,  že jste se   probudili až ve 300m. Ale to bylo jen na  začátku.  Začala   tvrdá  dřina na  učebnách  při  materiální části, vybavení  letounu, princip tryskového  motoru, aerodynamika  vysokých  rychlostí, zvláštnosti letu ve velkých výškách, zvláštní případy za letu, bombardování, střelba na pozemní cíle,  na  vlečný terč,  nácvik  katapultáže, to  vše byl  pro nás neznámý chlebíček.  Měli jsme nezměrnou úctu k  učitelům, Púbalovi, Elznerovi, Rezkovi, Vondráčkovi, Ondráčkovi, Maskovi, Majnušovi, Reitrovi, Svárovskému a všem dalším. Zkrátka mohu bez uzardění říci, že tenkrát v roce 1960 ,,tryskový pilot byl docela pojem,, a úkol, stát se jím, stál před každým z nás /tedy z party zhruba 100 žáků. Košické   letiště bylo pár km na jih od města, dlouhé 2000m, kam jsme asi 4x týdně dojížděli  autobusem. A pak..

Dne 26.11.1960 na nástupišti LU /letecké učiliště/ stálo 76 nově vyřazovaných poručíků letectva. Jako každý rok veselí absolventi s pilotním odznakem na čepici a nad kapsou, dojatí rodiče. Náš ročník v Košicích rok zůstal na vylétání 3. pilotní  třídy a pak   jsme uháněli domů do Čech.  Ne všichni.  Někteří zůstali  jako  kantoři . Já  šel do Čáslavi. Náš ročník měl  11 katastrof, 1 úmrtí  na  nemoc , jeden neměl štěstí na kole - 1 zemřel  na  infarkt. Mnoho odešlo létat k ČSA. Tento ročník byl vyřazen:

30.11.1960 a to 65 pilotů  na Mig-15  a 11 navigátorů na IL-14.

 

Video :

Košická šestka  :  https://youtu.be/0BbqKbhbZQE

 

Další výcvik :

dd.jpg

 

 

 

 

 

  AN-2 Antonov

 

 

 

 

 

 

 

Pak po 2 letech nás rozdělili k bojovým útvarům. Já byl přidělen do Čáslavi k 28.sbolp a do Hradce Králové ke 30.sblp.Později na vrulníky k 34 . divizní letce Čáslav, i do Pardubic na VS, pak do Mošnova na  AN-2  a dopravní IL-14 . Z  letounů se mi líbila AN – 2, běžně známá pod názvem Andula. Skvělá pilotáž, jednoduchá, spolehlivá a velice šikovná. Používala se hlavně jako výsadkové letadlo. Také jsem miloval, dopravní Iljušin IL – 14. Byl velice spolehlivý, komfortní. Také létání na L-29 Delfin bylo nádherné.

Z hlediska pilotáže? Skvělá byla AN – 2, běžně známá pod názvem Andula. Skvělá pilotáž, jednoduchá, spolehlivá a velice šikovná. Používala se hlavně jako výsadkové letadlo. Pro parašutisty byla dopravním prostředkem číslo jedna. Další letadlo, které jsem miloval, byl dopravní Iljušin IL – 14. Také skvělý a velice spolehlivý, komfortní pro pilota a navíc prostě vypadal dobře.

 

 

 

Solo na Jaku - 11

Na tomto ,,Kombajnu,,IL-10 jsme se zaučovali v Plzni na Borech.     img00013.jpg                 

 

Bylo mě 19 let a byl jsem žákem Leteckého učiliště v Prostějově. Po základním výcviku na  C-105 Trenéru, kdy jsme odlétali asi 60 hod. včetně nočního výcviku, jsme přešli na typ pokračovací Jak-11.Byl to mohutný letoun z druhé světové války a když jsem se k němu poprvé přiblížil, šla z něho hrůza.  Motor měl 700 ks a  ten jeho chod - každou chvíli vyšlehly z výfuku plameny a ozvala se rána. Při pojíždění to byla další hrůza, protože mohutný hvězdicový motor nedovolil pohled dopředu a tak letoun nepojížděl, ale skákal ze strany na stranu, aby bylo vidět dopředu.Stále se muselo přibrzďovat levým nebo pravým kolem,aby letoun do něčeho nenarazil. Takže po přistání musel jeden pilotní žák utíkat na konec letiště do výběhu, tam chytit  letoun  za křídlo a ukazovat pilotovi v kabině směr. Při startu do odpoutání asi 160km, další hrůza.Obrovský klopivý moment Vás natočil ze směru a kdo pozdě vyšlápl kontra nohu, řítil se z dráhy do pole. No a tak jsme to trénovali v Prostějově. Na přistání mimo jiných úkonů se musela přestavit vrtule na malý úhel a hlídat teplotu motoru otevíráním nebo zavíráním žaluzií. Práce s tímto monstrem bylo dost a mimo to všechno to byl vynikajicí letoun. Kdo ho zvládl, zvládl všechny další typy.

 

Po vytrénování jsme šli na sola. Byl jsem ve skupince s Pepikem Frydrychem. Učitel létání se jmenoval Vondráček a velitel roje byl Jirka Louda. Pepík měl nepříjemnou příhodu ve Stichovicích  na letišti v roce 1958 na Treneru C-105. Postavili letoun na čumák s učitelem létání Opltem. Nic se nikomu tenkráte nestalo,jen nepříjemné vzpomínky zůstaly.Takže ten den 7.5. jsme se oba dva těšili jak to zkusíme sami na bojovém Jaku C-11. Já šel první a  po dvou okruzích, řídící létání byl myslím Jirka Kala, jsem se odkurtoval a Pepa si sedá po mě  do kabiny. Bylo těsně před obědem a autobus už na nás čekal. Slyším řev motoru jak to Pepík  brousí, start přistání  a už jsem byl nedočkavý co bude k obědu. Po chvíli se mi zdá, že je nějaké ticho. Vystoupím z autobusu a vyhlížím kamaráda. Čas na 2 okruhy a hobla už uplynul. Najednou zahlédnu na konci letiště něco jako našeho miláčka Jaka, ale stál tam s  kolama nahoru.

Pak mě to došlo.

Byla měkčí dráha, létalo se na trávě a při brždění Pepik asi trochu více zabral a kola se zabořila do terénu. Následoval krkolomný kotrmelec a převrácení letounu na záda přes čumák. Přijel jeřáb, Jaka nadzvednul a Pepik vylezl z kabiny trochu jiným způsobem. Nic se mu nestalo. Byl vynikající pilot a dobrý sportovec. Naše cesty se rozešly, on šel létat do Plzně - Líní a já do Čáslavi. Potkal jsem ho později v Jeseníkách na Červenohorském sedle  v zimě a za pár měsíců se vystřelil v noci při orientačním letu z Migu-15. Došlo mu palivo. Nic se mu nestalo. Uplynulo několik let a Josef při cestě z letiště domů spadl z kola a zabil se. Tak jsem chtěl připomenout, že život pilotů, to  nebylo jen příjemno, ale byla to dřina, někdy zaplacená životem. Rád na něho vzpomínám.

Jiří Kurz

 

Manželky pilotů  na letišti    v  Hradci Králové  u velitele    pplk. Ing. Jindřicha  Vávry .

 

          Vel. pluku - Vávra ,   manželka  Hana Kurzová  a Gábina Gocová 

   redone0003.jpg 

redone0002--2-.jpg

Manželky na návštěvě na letišti : Povinně . Hradec Králové-Jugo klub

 Hana Kurzová a Gábina Gocová

       11401167_654517017983848_7371502261190736684_n.jpg 8.jpg

 

 

 

 

     

 

 

 

 

Po Migách-15  přišla  AN-2  a pak   dopravní letoun  IL-14

Košice  letiště odpoledne : Mig 15

Jednou nám pilotním žákům, velitel  Leteckého učiliště v Košicích plk.Martinský oznámil,že je nutno se vývrtku učit vybírat.Na nástupu před létáním,vysvětlil,že nejdříve to zkusí šéfové/ to byl on sám-náčelník školy s funkcionářem pluku a v druhém letounu letěli pplk.Vrba z velitelství letectva a náš vielitel letky mjr.B.Elzner.Já jsem byl pilotním žákem a ten den jsem měl službu v radio- voze a pomáhal jsem  řídícímu létání v zapisování závad při létání.Dva  letouny UTI-Mig-15 /letoun pro 2 piloty/ tedy odstartovaly a žáci na zemi čekají jak to dopadne. V  radio-voze  bylo  vše, co se děje nahoře v letounu, slyšet,jako že začínáme,máme výšku tu a tu, točíme se doprava a tak. Najednou nás vyburcovalo hlášení: hlásil se pplk. Vrba: nemůžeme vybrat letoun, opouštíme ho, katapultujeme se. Vyběhneme z radio-vozu a já vidím nad městem Košice padák. Byl to mjr. Elzner. První  letoun už toho zkoušení raději nechal a přistál, druhý Mig-15 se nezřítil, protože po vystřelení prvního pilota se  letoun  umoudřil a vývrtku  se podařilo druhému pilotu vybrat. Byl bez kabiny ,protože už se chtěl střílet a kabinu odhodil. Tím si ale odjistil pyropatronu vystřelovacího sedadla a stačil nějaký rychlý pohyb letounu  a letěl ven také. Takže se na přistání snažil aby to bylo jako do peřin. Povedlo se. Mjr.Boban, jak jsme mu říkali, dopadl na padáku na špatné místo do skladiště železa  u jedné továrny na okraji Košic a byl zraněn. Po vyléčení  přešel létat do Prahy k ČSA. Od té doby se už vývrtky na tomto typu letounu  raději nenacvičovaly. Zpracoval Jiří Kurz

Doslov : Tak jsme to létali desítky let a ani mě to nepřišlo. Holt se to muselo nacvičit.    Jiří Kurz

Děkuji za prohlídku a čtení článků. Jiří Kurz

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

GnSr - ') ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ') ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ') ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ') ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ') ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ) ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ) ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ) ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ) ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - ) ORDER BY 1-- -

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - 'AVveEM<'">WgyRGu

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - 'AVveEM<'">WgyRGu

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - 'AVveEM<'">WgyRGu

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - 'AVveEM<'">WgyRGu

16. 6. 2020 23:32

hlRP

GnSr - 'AVveEM<'">WgyRGu

16. 6. 2020 23:32

hlRP