Moji kamarádi a náš výcvik .
Aurtorská práva :
Publikování nebo další šíření obsahu tohoto webu bez písemného souhlasu provozovatele je výslovně zakázáno . Nedodržení tohoto ustanovení bude považováno za hrubé
Tento příspěvek není obhajobou útočného bojového nácviku , ale chci vám představit piloty, kteří by dokázali za všech povětrnostních podmínek ochránit naší republiku , tak jak to umí dnes kluci na J 39 Gripenech. Není to nic agresivního , jen ukázka pilotního umění a také smutné vzpomínky na daň , kterou někteří piloti zaplatili svým životem. V tu dobu se létalo jen na letounech co zobrazuji. Jiří Kurz
Vzpomínka na kamarády.
Létání nás chytlo a jinak to nešlo než pilotní výcvik na vojně.
Letoun pro náš základní výcvik pilotů Trenér C- 105 v 60-tých letech. Nádherný stroj.
Ve zkratce bych vás chtěl seznámit s pilotním výcvikem vojenských pilotů . Jiří Kurz
Od C-105 Trenéra k IL-14 Iljušinu přez Mig-15.
Jak získat na čepici, saku ,,pilotní křidélka ,, ?
Zdroj: Jiří Kurz-IL-14 a Mig-15 bis
Získat ,,křidélka ,, znamená stát se pilotem vojenským či civilním a tuto profesi provozovat. Ne vždy se to povede. To se zjistí až později při závěrečným výcviku. Ne každý člověk má k pilotování buňky. Létat dál může , ale pouze jako navigátor, radista, střelec či specialista .Tak se to stalo i v našem turnusu a několik kamarádů pilotní výcvik muselo přerušit a pokračovat jako navigátoři.
Jiří Kurz a spolužáci z LU- Košice.
Začátek naší letecké služby byl na těchto letištích a letounech: Prošli jsme:
- 3 roky- ve Vojenské přípravce v Kremnici - ŠDD /škola důst. dorostu s maturit.
- 1 rok- štábní letecký směr v Prostějově
- 1 rok základní letecký výcvik na letišti Plzeň-Bory na cvičném letounu C-105
- 1rok- pokračovací let. výcvik v Leteckém učilišti Prostějov na : pokračovacím letounu Jak-11
- 1 rok pokračovací výcvik na letounu Jak-11, na letišti Prešov
- 2 roky letecký výcvik v Leteckém učilišti Košice na proudovém letounu Mig-15 .
- Konečně 20 let služby u bojových a dopravního pluku na letištích :
- Jiří Kurz : Čáslav, Hradec Králové, Pardubice , Mošnov /Mig-15,L-29, MI-4, AN-2, IL-14 /.
Příprava ve SVAZARMU na pilotní výcvik v LU / Letecké učiliště /.
p
Piloti, kámoši v Č. Budějovicích , výcvik před vyřazením z Leteckého učiliště : Rosťa Psotka, Ríša Oreský, Jarda Robek, Jarda Mílek, Jiří Korotvička, Jan Čepko, Laco Adamčík, Ruda Kytler, Franta Novák .
Bylo nám 17 let . Já byl v tu dobu na pilotním výcviku v partě ,,Plzeň ,, . Na letí letišti Plzeň Bory s kamarády : / Jirka Macura, Laco Antoš, Radek Loskot, Jirka Havlíček, Vašek Bočan, Olda Materna, Jiří Kurz, Lívius, Toník Nádvorník, Jarda Kubík, Láďa Konečný.
Létání na cvičných letounech Trener C-105 Jedna naše parta z mnoha měst. / Brno,Žatec,Plzeň,Praha /
Já byl v partě 10- ti pilotů na letišti Plzeň Bory.
Vyřazení piloti v Leteckém učilišti v Košicích .
Každý rok byly povinné seskoky.
Košice
- Nahoře zleva : Jarda Kavka, +Vašek Lorenz, Jirka Macura , Ruda Arlt, + Ivo Pachol, Josef Odl, + Pavel Šrotýř, Arnošt Straka Střední řada : + Karel Černovský , +Jano Mazuch , +Jirka Holeček, Jiří Kurz , Josef Píza , Luděk Višňák, + Ruda Kytler, + Petr Joska
- Dole : Ivo Stredanský, + Vašek Jadrníček, Radek Spratek, Jarda Mílek, +Jindra Halásek ,Kolár, +Emil Remenec, Jano Pitoňák, + Standa Vlk
Nepřítomní na snímku : Náč.let.Fakulty + Plk. Emil Šmejkal,+pplk.Míša Kmeť,+Jaroslav Čejda, + pplk.Vašek Šika,
Jirka Dobeš, Ondra Vaňo,+ Richard Oreský, + Attila Szabo, + Mirek Macháček, + Šafránek.
Označeni křížkem už nejsou mezi námi-Čest jejich památce. JK.
Jak to začalo dostat se k létání :
Mé kroky se ubíraly po střední škole na vojenské gymnázium v Kremnici, což byla letecká přípravka, pak do Let. Učiliště Prostějov , poté na letiště Prešov, letiště Košice , Čáslav, Pardubice , Hradec Králové, Mošnov.
Prostějov
Všichni vyřazení piloti byli zařazeni na těchto letounech :
Moje ,,Služba ,, tenkráte byla na letounech Mig-15, L 29, AN-2, IL-14 .
Dosažená vycvičenost u všech pilotů našeho turnusu byla : Dosažená 1. třída bojového pilota na proudových letounech , 1. třída dopravního a výsadkového pilota na AN-2, IL-14 : Já /Jiří Kurz/
Kvalifikace značí : Byli jsme vycvičeni létat za všech podmínek ve dne i v noci.
Praktické létání u nás začínalo na letounech -Trenérech C – 105 , pak se přecházelo na pokračovací typ Jak 11. Poté na proudové Mig-15, které mohli pilotovat pouze zkušení piloti. To už byla náročnější věc. Až o mnoho let později jsme sloužili dle pokynů u různých druhů letectva, jako vrtulníkové letectvo a dopravně-výsadkové letectvo .
Čejda,Arlt,Beran,Kurz,Tichý,Kytler,Remenec,Pěček,Szabo,Odl,Dole: Straka,Pachol,?,Gildejn,Stredanský,Kopera,Lorenz, Dole:Kavka,Buksa,Píza,?,Macura,-Brázda,Moro,Černovský,Pácl,Gebel,dole:-Vaňo,Spratek,Kmeť,Smejkal,Havlíček,Janáčik.
Poletech sraz Prostějov -Tenis kurty- klub
Košice -sraz
+ 4.12.2019 Jaroslav Čejda-Čest jeho památce
Přípravka ŠDD - Kremnica:
Škola důstojnického dorostu Kremnice.
TAKŽE :
Franta Nymsa, Jan Roman , Jarda Robek, Jirka Trča,?,Dole:Tonda Buksa, Jan Konáš, Zdeněk Malčík.
Začátky létání byly na vojenském gymnazium Kremnica:
Přijímací zkoušky k letectvu byly vždy velice obtížné,
na vojenské gymnázium Kremnica jsme byli přijati bez přijímaček, ale museli jsme samozřejmě projít speciálními psychotesty a zdravotními testy, které musel každý pilot ve svém životě absolvovat mnohokrát. Součástí byla prověrka prostorové představivosti – u pilota velice důležité schopnosti. Toto byly velice náročné testy a často se zkoušely různé nápovědy, aby testovaný dosáhl co nejlepších výsledků. Po 3 letech gymplu jsme nastoupili do LU Prostějov. / Letecké učiliště /.
Zleva : Ludva Janáčik, Jano Pitoňák, Jiří Kurz, Jano Hrivňak, Josef Polončík , Polda Gebel.
Plavecký výcvik Prostějov. Spartakiáda - metací stoly Šumperk , Prostějov , Praha
Spartakiáda v Prostějově . Bylo nutné plaval a cvičit.
Začínalo se tedy na Trenérech C – 105, pak až se přecházelo na pokračovací typ Jak 11. MIGy mohli pilotovat pouze zkušení piloti. To už byla náročnější věc.
Pak přišly přijímací zkoušky do LU-Prostějov . Pro vstup na Letecké učiliště a bylo nutné najednou z rozkazu velitekství míti nalétáno alespoň 50 hodin. To jsme neměli. Museli jsme si tedy rok odsloužit základní vojenský výcvik na letišti v Plzni a zde základní pilotní výcvik odlétat na Letounech Trener C- 105. Pak přišlo opět přezkoušení a přijetí do Leteckého učiliště v Prostějově./Let.Akademie/ Zde než jsme vzlétli, museli jsme absolvovat opět vyšší teoretickou přípravu.
Člověk musel mít znalosti o konstrukci letadla, jeho aerodynamice, chování ve stratosféře. Nesměla chybět meteorologie a navigace. Mimo jiné jsme měli hudební pěvecký soubor a vystupovali jsme na dokonce na veřejnosti ,třeba v Olomouci. Spolu s námi prováděli výcvik i Indonézští piloti.Dodnes si pamatuji jednoho pilota ,,Oulen Silalahi-Indonézana,který měl moc rád naše pivo a tak jsem ho zaučoval.
Naše letiště bylo ve Stichovicích u Prostějova a okamžitě jsme po příchodu z Plzně začali létat také noční výcvik. Pak jsme začali létat na pokračovacím typu Jak-11 a pak LU bylo přemístěno do Prešova. Po ukončení na těchto letounech jsme přešli na letiště Košice na výcvik Mig-15. Když jsme přecházeli z vrtulových (Jak 11) na proudová letadla (MIG 15), tak trvala teoretická příprava dva měsíce, než jsme mohli do cockpitu tohoto stroje. Byl ale moc pěkný.
Tenkrát na plzeňsku /Letiště Bory / v sedmnácti letech .......
Začali jsme létat na Trenéru a museli jsme provést i seskoky. Bylo to docela zajímavé .
Čtěte :
Plzeň - Bory
Když mě bylo 17 let tak jsem v plzeňském aeroklubu začal skákat padákem jen tak ze zvědavosti. Později v Čáslavi a v Hradci Králové to bylo povinné. Pojďme se podívat jak se chováme při seskocích. Jiří Kurz
Seskoky padákem v Plzni na letišti Bory. Náčelník krajského aeroklubu pplk. Václav Klír, Instruktoři motorového létání : Milan Fišer, Josef Sokolík, Josef Matějovský, Zdeněk Hajžman,
Sledovali ze země kamarádi naší letecké skupinky piloti : Lívius,Franta Nymsa,Radek Loskot, Jirka Macura,Toník Nádvorník, Olda Materna, Vašek Bočan, Jirka Havlíček, Laco Antoš, Jarda Kubík. Konečný.
Bylo krásné ráno a letiště Plzeň-Bory,kde jsem působil v tu dobu, se chystalo na provoz. Dnes to bylo, ale trochu jinak. Nevytahovali jsme Trenéry C-105 ani Jaka 11 nebo Aero-45, ale zaprášeného Fairchilda,dědečka z USA, který po válce odpočíval v našem hangáru. Dnes se hodil a šel na věc- měli jsme seskoky padákem z 800m na trhačku.To znamená, nemusíš sám padák otevírat, instruktor zahákne konec lana od tvého vrchlíku na tyč v trupu a tak se sám padák vytáhne z ,,čecholu,,. Byli jsme bažanti a byli to naše první seskoky.
Den před tím jsem se vsadil u piva v hospodě na letišti ,,U Darebáka,, s Oldou Maternou o 10 piv, kdo se trefí blíže ke středu kruhu-cíle dopadu. Měli jsme staré padáky PD-45 . Ten padák PD-45 se moc řídit nedal,šlo jen tahat za šňůry a dirigovat ho trochu správným směrem. Nastala hodina H : 11,45 hod. kdy na mě vyšlo pořadí pro seskok. Po startu letounu jsem začínal ztrácet zájem o soutěžení a pohled dolů na Plzeň mě nedělal dobře. Přišel poslední nálet letounu do směru seskoku a para instruktor Pavel zavelel ,,na stupačku,,. Z tohoto amerického dědečka nešlo ihned vypálit ven.Seděli jsme vzadu a na zádech měli těžké padáky. Byla to procedura dostat se z kabiny ke dveřím, pak nohama ven na stupačku, držet se trupu a na povel instruktora se odrazit a vyskočit. Motor řval, vítr taky a já skoro také. V tom jsem si vzpomněl, že jsem neviděl Pavla zahakovat konec mého lana v trupu do tyče. To bych vypadl ven a nevím,nevím zda-li bych našel rukověď pro otevírání vrchlíku při tom kolotoči ,kdy jste hlavou dolů a nahoru. Volám na instruktora Pavla,, podívej se na moje lano,, a šplhám zpět do letounu. Ten neodpovídá a nohou mě vyrazí do ethéru. Najednou se proberu a nade mnou se třepotá bílý vrchlík. Tak teď jdu závodit o těch 10 piv - říkám si . No jo, ale tou procedurou jsem se zdržel a bod výskoku se posunul. Dopadl jsem 150 m od kruhu dopadu. Mezitím je Olda už v letounu nad městem a vyskakuje. V duchu se loučím s 10 pivy a sleduji kam padá.
Je 12,15 hod.V tu dobu na okraji plochy travnatého borského letiště, nastupují nováčci - mechanici od letounů IL-2 u polní kuchyně na odběr oběda. Polní kuchyně čoudí jak ,,Škodovka,, nedaleko za letištěm a kluci s ešusama se strkají ve frontě na guláš. Zdá se mi, že Olda na tom není také nijak nejlépe s tou přesností a navíc začal pofukovat vítr. A to už vidím jak si to míří přímo na khaki- polní kuchyň plnou guláše. V poslední chvíli ho bažanti zaregistrovali, rozprchli se jak vrabci a Olda přesně trefil cíl , ale trochu jiný. I on si nabral guláš , ale do bot. Vyhrál jsem já. Pivko u ,,Salcmana ,, tenkrát půllitr za 1,80 Kč bylo fajn. Poctivě jsem se rozdělil.
Letiště Stichovice:
Dnem 7. ledna 1937 byl zahájen provoz na nově zřízeném letišti VLU u Stichovic, jež dostalo pojmenování „Letiště Prostějov II (Stichovice).
Tím započala bohatá historie stichovického letiště. Za okupace Němci začali letiště rozšiřovat a budovat nové objekty. Některé z nich stojí a slouží dodnes v areálu .
Základní výcvik Jiří Kurz a Jiří Macura - Košice Lyžařský výcvik : Láďa Bestarosti, Jiří Kurz, kantor Majnuš, Pepa Píza, Karel Černovský, Ivo Pěček - Jahodná u Košic.
Jiří Kurz
Naši kantoři
18.srpna 1959 naposledy zaburácely motory nad Prostějovem, kde se celé generace pilotů cvičily. Přišel nenadálý rozkaz přemístění Letecké Akademie na Slovensko do Prešova a Košic. V Prešově byl jiný terén i režim a hlavně bylo smutno po ,,krásnejch holkách,,. Pak v Košicích začal výcvik na tryskách a to už šlo do tuhého. Po odstartování jste doslali takovou pecku, že jste se probudili až ve 300m. Ale to bylo jen na začátku. Začala tvrdá dřina na učebnách při materiální části, vybavení letounu, princip tryskového motoru, aerodynamika vysokých rychlostí, zvláštnosti letu ve velkých výškách, zvláštní případy za letu, bombardování, střelba na pozemní cíle, na vlečný terč, nácvik katapultáže, to vše byl pro nás neznámý chlebíček. Měli jsme nezměrnou úctu k učitelům, Púbalovi, Elznerovi, Rezkovi, Vondráčkovi, Ondráčkovi, Maskovi, Majnušovi, Reitrovi, Svárovskému a všem dalším. Zkrátka mohu bez uzardění říci, že tenkrát v roce 1960 ,,tryskový pilot byl docela pojem,, a úkol, stát se jím, stál před každým z nás /tedy z party zhruba 100 žáků. Košické letiště bylo pár km na jih od města, dlouhé 2000m, kam jsme asi 4x týdně dojížděli autobusem. A pak..
Dne 26.11.1960 na nástupišti LU /letecké učiliště/ stálo 76 nově vyřazovaných poručíků letectva. Jako každý rok veselí absolventi s pilotním odznakem na čepici a nad kapsou, dojatí rodiče. Náš ročník v Košicích rok zůstal na vylétání 3. pilotní třídy a pak jsme uháněli domů do Čech. Ne všichni. Někteří zůstali jako kantoři . Já šel do Čáslavi. Náš ročník měl 11 katastrof, 1 úmrtí na nemoc , jeden neměl štěstí na kole - 1 zemřel na infarkt. Mnoho odešlo létat k ČSA. Tento ročník byl vyřazen:
30.11.1960 a to 65 pilotů na Mig-15 a 11 navigátorů na IL-14.
Video :
Košická šestka : https://youtu.be/0BbqKbhbZQE
Další výcvik :
AN-2 Antonov
Pak po 2 letech nás rozdělili k bojovým útvarům. Já byl přidělen do Čáslavi k 28.sbolp a do Hradce Králové ke 30.sblp.Později na vrulníky k 34 . divizní letce Čáslav, i do Pardubic na VS, pak do Mošnova na AN-2 a dopravní IL-14 . Z letounů se mi líbila AN – 2, běžně známá pod názvem Andula. Skvělá pilotáž, jednoduchá, spolehlivá a velice šikovná. Používala se hlavně jako výsadkové letadlo. Také jsem miloval, dopravní Iljušin IL – 14. Byl velice spolehlivý, komfortní. Také létání na L-29 Delfin bylo nádherné.
Z hlediska pilotáže? Skvělá byla AN – 2, běžně známá pod názvem Andula. Skvělá pilotáž, jednoduchá, spolehlivá a velice šikovná. Používala se hlavně jako výsadkové letadlo. Pro parašutisty byla dopravním prostředkem číslo jedna. Další letadlo, které jsem miloval, byl dopravní Iljušin IL – 14. Také skvělý a velice spolehlivý, komfortní pro pilota a navíc prostě vypadal dobře.
Solo na Jaku - 11
Na tomto ,,Kombajnu,,IL-10 jsme se zaučovali v Plzni na Borech.
Bylo mě 19 let a byl jsem žákem Leteckého učiliště v Prostějově. Po základním výcviku na C-105 Trenéru, kdy jsme odlétali asi 60 hod. včetně nočního výcviku, jsme přešli na typ pokračovací Jak-11.Byl to mohutný letoun z druhé světové války a když jsem se k němu poprvé přiblížil, šla z něho hrůza. Motor měl 700 ks a ten jeho chod - každou chvíli vyšlehly z výfuku plameny a ozvala se rána. Při pojíždění to byla další hrůza, protože mohutný hvězdicový motor nedovolil pohled dopředu a tak letoun nepojížděl, ale skákal ze strany na stranu, aby bylo vidět dopředu.Stále se muselo přibrzďovat levým nebo pravým kolem,aby letoun do něčeho nenarazil. Takže po přistání musel jeden pilotní žák utíkat na konec letiště do výběhu, tam chytit letoun za křídlo a ukazovat pilotovi v kabině směr. Při startu do odpoutání asi 160km, další hrůza.Obrovský klopivý moment Vás natočil ze směru a kdo pozdě vyšlápl kontra nohu, řítil se z dráhy do pole. No a tak jsme to trénovali v Prostějově. Na přistání mimo jiných úkonů se musela přestavit vrtule na malý úhel a hlídat teplotu motoru otevíráním nebo zavíráním žaluzií. Práce s tímto monstrem bylo dost a mimo to všechno to byl vynikajicí letoun. Kdo ho zvládl, zvládl všechny další typy.
Po vytrénování jsme šli na sola. Byl jsem ve skupince s Pepikem Frydrychem. Učitel létání se jmenoval Vondráček a velitel roje byl Jirka Louda. Pepík měl nepříjemnou příhodu ve Stichovicích na letišti v roce 1958 na Treneru C-105. Postavili letoun na čumák s učitelem létání Opltem. Nic se nikomu tenkráte nestalo,jen nepříjemné vzpomínky zůstaly.Takže ten den 7.5. jsme se oba dva těšili jak to zkusíme sami na bojovém Jaku C-11. Já šel první a po dvou okruzích, řídící létání byl myslím Jirka Kala, jsem se odkurtoval a Pepa si sedá po mě do kabiny. Bylo těsně před obědem a autobus už na nás čekal. Slyším řev motoru jak to Pepík brousí, start přistání a už jsem byl nedočkavý co bude k obědu. Po chvíli se mi zdá, že je nějaké ticho. Vystoupím z autobusu a vyhlížím kamaráda. Čas na 2 okruhy a hobla už uplynul. Najednou zahlédnu na konci letiště něco jako našeho miláčka Jaka, ale stál tam s kolama nahoru.
Pak mě to došlo.
Byla měkčí dráha, létalo se na trávě a při brždění Pepik asi trochu více zabral a kola se zabořila do terénu. Následoval krkolomný kotrmelec a převrácení letounu na záda přes čumák. Přijel jeřáb, Jaka nadzvednul a Pepik vylezl z kabiny trochu jiným způsobem. Nic se mu nestalo. Byl vynikající pilot a dobrý sportovec. Naše cesty se rozešly, on šel létat do Plzně - Líní a já do Čáslavi. Potkal jsem ho později v Jeseníkách na Červenohorském sedle v zimě a za pár měsíců se vystřelil v noci při orientačním letu z Migu-15. Došlo mu palivo. Nic se mu nestalo. Uplynulo několik let a Josef při cestě z letiště domů spadl z kola a zabil se. Tak jsem chtěl připomenout, že život pilotů, to nebylo jen příjemno, ale byla to dřina, někdy zaplacená životem. Rád na něho vzpomínám.
Jiří Kurz
Manželky pilotů na letišti v Hradci Králové u velitele pplk. Ing. Jindřicha Vávry .
Vel. pluku - Vávra , manželka Hana Kurzová a Gábina Gocová
Manželky na návštěvě na letišti : Povinně . Hradec Králové-Jugo klub
Hana Kurzová a Gábina Gocová
Po Migách-15 přišla AN-2 a pak dopravní letoun IL-14
Košice letiště odpoledne : Mig 15
Jednou nám pilotním žákům, velitel Leteckého učiliště v Košicích plk.Martinský oznámil,že je nutno se vývrtku učit vybírat.Na nástupu před létáním,vysvětlil,že nejdříve to zkusí šéfové/ to byl on sám-náčelník školy s funkcionářem pluku a v druhém letounu letěli pplk.Vrba z velitelství letectva a náš vielitel letky mjr.B.Elzner.Já jsem byl pilotním žákem a ten den jsem měl službu v radio- voze a pomáhal jsem řídícímu létání v zapisování závad při létání.Dva letouny UTI-Mig-15 /letoun pro 2 piloty/ tedy odstartovaly a žáci na zemi čekají jak to dopadne. V radio-voze bylo vše, co se děje nahoře v letounu, slyšet,jako že začínáme,máme výšku tu a tu, točíme se doprava a tak. Najednou nás vyburcovalo hlášení: hlásil se pplk. Vrba: nemůžeme vybrat letoun, opouštíme ho, katapultujeme se. Vyběhneme z radio-vozu a já vidím nad městem Košice padák. Byl to mjr. Elzner. První letoun už toho zkoušení raději nechal a přistál, druhý Mig-15 se nezřítil, protože po vystřelení prvního pilota se letoun umoudřil a vývrtku se podařilo druhému pilotu vybrat. Byl bez kabiny ,protože už se chtěl střílet a kabinu odhodil. Tím si ale odjistil pyropatronu vystřelovacího sedadla a stačil nějaký rychlý pohyb letounu a letěl ven také. Takže se na přistání snažil aby to bylo jako do peřin. Povedlo se. Mjr.Boban, jak jsme mu říkali, dopadl na padáku na špatné místo do skladiště železa u jedné továrny na okraji Košic a byl zraněn. Po vyléčení přešel létat do Prahy k ČSA. Od té doby se už vývrtky na tomto typu letounu raději nenacvičovaly. Zpracoval Jiří Kurz
Doslov : Tak jsme to létali desítky let a ani mě to nepřišlo. Holt se to muselo nacvičit. Jiří Kurz
Děkuji za prohlídku a čtení článků. Jiří Kurz
Komentáře
Přehled komentářů
hlRP
GnSr - ') ORDER BY 1-- -