Na obloze je vždy nádherně .

Nesmrtelná  Andula . Začalo to na Andulách .

Nejkrásnější létání na vojně bylo proto , že to bylo na malé Andule , velmi pohodové, velel jsem si sám daleko od velitelů. Létalo se na travnatých letištích, jako Chrudim, Šumperk, Prostějov, Malacky, Sázená, Nitra , Spišská  Nová Ves a  dalších. Většinou výsadky. Bylo to - Nádherné létání.

Miluji to:

 v létě, bunda, kalhoty, tričko, mikina a také tenisky. Žádný protivný ,, germošlen,,. To je výškový oblek s kuklou, do kterého se natlakuje vzduch, mimo kuklu . Je to strašně nepříjemné pro let, ale důležité pro let ve velkých výškách,,. Miluju, když si   vezmu na sebe jen tričko a lehkou přilbu která mi v první minutě sedí. A to samé platí u mě o letadlech. Nemám rád, když je potřeba si dlouze zvykat. Naopak, jak je to krásné, pokud do něčeho sednete a  už po prvních minutách letu si říkáte: ,,No to je nádhera, jako bych to lítal deset let. Všechno sedne, všechno po ruce a ta nádhera lítat ráno na trávě třeba v Chrudimi, Nitře, Šumperku, Kralupech. No a to vše mi dala ,,Andula,, a ,,Iljušin  Čtrnáctka,,. Žádný dlouhý řeči před startem-co a jak.

Připrav se sám,  jsi kapitán letounu. Ovšem bezpečnost je   ,,number one,,      ,, Jiří Kurz ,,

Létání  s AN-2 :  Letoun Andula  AN-2 oslaví tento měsíc 89 let.  výročí - můžeme zavzpomínat  jak se s ním létalo.

4.letka AN-2  Prostějov - Mošnov- Foto:Ing.Vandl,Schwan,Cimrman,Havlíček,Folke,Ing.Malina-VL,Svoboda,další.

LP

Málokdo z nás vojenských pilotů věděl, že existuje u armády také letka z dob 1. světové války podle letounů , které používala. Byly to letouny konstruktéra Antonova , nazývané AN-2 podle nás Anduly.Vymyslel to opravdu dobře. Na pohled vypadaly staře , ale zdání klame. Byly to dvouplošníky, krátký baňatý trup pro 10 výsadkářů, pro které se hlavně používaly, motor 1000 ps , prostorná kabina pro posádku 3 lidí. Pilot , navigátor, palubní mechanik. Anča létala pomalu, zato dovedla odstartovat na 190m a přistát na skoro na jakoukoliv krátkou plochu. Byla bezvadná. Letka byla umístěna v Prostějově a vycvičila dokonce Mistry světa v seskocích padákem . /Dukla Prostějov/.

 Létat s ní bylo za odměnu . Jiří Kurz  

Andula , jak jsme jí říkali, sice nelétá moc rychle, zato je schopna odstartovat i přistát na 180 m. Obsluhu stroje zajišťovali 3 lidé. Pilot, navigátor a palubní mechanik ,,borťák,,.Před každým startem je důležité protočit vrtuli , aby nedošlo k nahromadění oleje ve válci a následnému  hydraulickému rázu. Abyste se dostali do kabiny , je nutné projít celým plechovým trupem , sednete na svoje místo a všichni provedou své předepsané úkony. Start je zcela jednoduchý jako u všech letounů s kolečkem vzadu. Na přistání nemáte moc dobrý výhled a nutné hodně a silně letoun natáhnout do polohy tak, aby jste se dotkli přistávací plochy třemi koly. Je to síla zvyku a na trávě je jako doma. Měl jsem jí moc rád. Jiří Kurz.

Létání v Nitře na letišti .   Výsadky . Žádné germošlemy, anti G obleky, kukly, jen lehká síťovaná sluchátka .

U Andul se příprava na let lišila oproti předběžným přípravám na proudových Migách 15 , kde byla předběžná příprava a přezkoušení skupinové. Zde u Andul 2 , se každý pilot připravoval sám.

Po letech působení  na  letounech Mig-15 v Hradci Králové jsem byl přeložen na letiště Ostrava-Mošnov na letouny AN-2  a začal úplně jiný režim létání po celé republice. Bydleli jsme v hotelu ,,Desítka ,, přímo u vstupu na letiště . Velitelem letky byl  pplk. Michal Klasa. Velitel dopravního pluku Vladimír Grolmus. Létání bylo nádherné, žádné stressy a vysazovali jsme parašutisty . Zkrátka skoro jako v civilu , protože jsme působili na travnatých , civilních letištích. Moc rád na to vzpomínám . Jen ne na to dojíždění do Hradce Králové, kde jsem bydlel v rodinném domku a byt jsem v Příboře odmítl. Byl to specifický život a létání. Jiří Kurz

O všech typech letounů sloužících v různých plucích a letištích byly napsány stohy knih a publikací, jen ne podrobně o letce An-2 a o letounu samotném.

Naše armáda používala tyto letouny jako kurýrní a pro speciální výsadky za špatného počasí a v malých výškách. Mohl pojmout 10 plně vystrojených výsadkářů.

Létání na vojně s  letounem AN-2

Ne všichni piloti mohou celý svůj život prožít na proudových strojích. S náročností povolání přicházejí zdravotní potíže, a tak piloti, jejichž výcvik stál nemalé peníze, přecházejí na letouny méně náročné. V dávných dobách vznikla v Prostějově letka An-2. Velitelem byl pplk. Michal Klasa, kterého jsme obdivovali, protože po válce létal ve Kbelích na Mosquitech a jeho syn byl československým reprezentantem v cyklistice a jel i Závod míru.

Působiště letky bylo v Mošnově, kde sídlil 1. dopravní pluk s Il-14, 8. stíhací pluk s MiG-21 a civilní aerolinky. Snad si dovedete představit, jak to vypadalo při létání, když mezi Tu-134 se motala "Andula". Musela tu ale být k dispozici, nejen pro výcvik výsadkářů, ale byla ideální i pro výcvik pilotů. Prováděli jsme s ní mnohokrát cvičné sestupy za IRF, i když byla vybavená jen ARK-5 (poloautomatický radiokompas) a dovedla bezvadně přistát za minim i bez ILS. Také naše osobní výbava byla zajímavá. Oproti ,,haubně,, -kukle na hlavu s u MiGu-15, která se skládala ze tří dílů – látkové, kožené a plechové s překrytem proti slunci, jsme si nechali u elektrotechniků předělat protihluková sluchátka z traktoru. Do těch nám kluci elektrotechnici zamontovali letecká sluchátka s hrdelními mikrofony. Ze začátku jsme létali jen se síťovanými haubnami po němcích, ale vydržet několik hodin denně v hluku co předváděla Anča, nebylo možné.

Když jsme se vraceli při špatné dohlednosti z jihu nebo JZ na Ostravu - Mošnov, tak se ILS prováděl takto: ,,automatické  přistání,,  .  Vstupní bod - maják, byl velký komín od cementárny v Hranicích na Moravě. Na ten jsme se píchli v letu při zemi a pak až skoro k letišti Mošnov nás vedly telegrafní dráty. Byl to bezvadný "přílet po paprsku"a jelikož jsem 7 let na toto letiště dojížděl vlakem, tak jsem podrobně znal i pozemní body.

Létala hodně i na civilních letištích kam jsme zavítali pokaždé i my , vojáci.

                       Barča - Zdroj : Jiří Kurz     Hradec Králové                     

Byli tenkrát nejlepší na světě a zahynuli . Dukla Prostějov.

21.9.1972 při dopravní nehodě na přejezdu v Gibniku u Sofie narazil v  mlze rychlík do autobusu,který  převážel  příslušníky  reprezentačního   družstva  výsadkářů  Dukly Prostějov na závody Mistrovství světa  . Při nehodě zahynulo 5 osob na místě a  6 osob  při převozu do nemocnice :

Pplk.M.Krška, J.Stárek ,S.Blažej, mjr.Jedlička , por.V.Kumbár,J.Pospíchal,O.Varmuža, L.Majer,svob.Sležuk, J. Svoboda. Také pilot AN-2 mjr. Jarda Havránek. Tímto bylo zrušeno nejlepší  paradružstvo na světě. Dlouho jsme pak cvičili  další  para  družstvo na letištích po celé republice.

Nejvíce v Šumperku. J. Kurz

V Bulharsku se stala  hrozná  katastrofa .  Zemřela naše  reprezentace.

Velitel Dopravního pluku  plk. Vlado Grolmus -   Oslava 30 . výročí založení                                                

      Pplk . Klasa , Kpt. Kurz, Mjr.Prokeš, Mjr.Novák -  Mošnov letiště  v první řadě na nástupu p

Jiří Kurz: Vzpomínky  na kamarády a na letoun An-2 :

Mnozí už nejsou mezi námi.

   Folke ,Vybíral, Havlíčček na výsadkách v  Popradě        

  Vánoční příběh  zcela  obyčejný.

V době tohoto příběhu jsem sloužil na letišti Mošnov-Ostrava a dojížděl do mého bydliště v Hradci Králové. A to jak se dalo. Vlakem, autem, letadlem a pod. Stalo se i to, že jsem v pátek v poledne byl jako pilot v osádce dopravního IL-14 a vezli jsme velitele do Hradce Králové , kde jsem bydlel, oni vystoupili a já jsem se musel v osádce jako pilot s letounem vrátit do Mošnova. Tam po ůkonech s letounem , převlečení atd., jsem se pěšky přesunul  několik km  na nádraží ve Studénce a čekal na vlak. Pak jsem  vlakem přez Pardubice pokračoval domů. Většinou jsem to stihl před půlnocí. Tak to šlo 7 let. Poslyšte následující příběh na který rád i nerad vzpomínám. Přihodil se pár dní před Vánocemi s letounem AN-2 :

O všech typech letounů sloužících v různých plucích a letištích byly napsány stohy knih a publikací, jen ne podrobně o letce An-2 a o letounu samotném.

Naše armáda používala tyto letouny jako kurýrní a pro speciální výsadky za špatného počasí a v malých výškách. Mohl pojmout 10 plně vystrojených výsadkářů.

Působiště letky AN-2 bylo v Mošnově, kde sídlil 1. dopravní pluk s Il-14, 8. stíhací pluk s MiG-21 a civilní aerolinky. Snad si dovedete představit, jak to vypadalo při létání, když mezi Tu-134 se motala "Andula". Musela tu ale být k dispozici, nejen pro výcvik výsadkářů, ale byla ideální i pro výcvik pilotů.

 Doma je doma. Tenkráte bez roušky . Obchodní dům v Hradci  Králové před vánocemi.

Začátek obyčejného příběhu : Nástup na vánoční let :

Jak už to na vojně bývá, rozkaz přichází v ten nejnevhodnější okamžik. Tak se stalo i 4. prosince 1975. Velitel 4.letky pplk. Klasa si nás zavolal do kanclu a ne pro odměny ,ale

Úkol zněl  :  Osádko, přelet s letounem AN-2 na letiště Sázená u Kralup a přivést tam skupinu parašutistů , vývojářů padáků  ze  Kbel na odzkoušení nových padáků. Sednout ve Kbelích a pak pokračovat ještě ten den na letiště Sázená u Kralup.

Odlet ihned, osádka pilot Jiří Kurz, navigátor Franta Prokeš, borťák / palubní  mechanik / Zdenda Vybíral. Vypadalo to, že se do Vánoc nevrátíme. Moc jsem se na Vánoce těšil, jelikož jsme si jako rodina zakoupili pobyt na prožití vánočních svátků na horách v Krkonoších , abychom měli klid a trochu si i zasportovali na lyžích.

 Takže pobyt na horském hotelu byl v nedohlednu ..........

Trať Mošnov, Svitavy, Kbely, Sázená. Odpoledne start, já velitel osádky. Počasí jako většinou na draka, vítr s námi mlátil jako s cárem hadru. No do Prahy-Kbely jsme se doplachtili. Byl to let dvouplošníkem. Měl jsem ho rád.  Padáčkáři z výzkumáku - Kbel : šéf pplk. Bílek, mjr. Plzák a další kluci také vůbec nebyli nadšeni. Počasí , vánoce a služba to nejde dohromady. Padáky jsme naložili a vůbec nebylo jasno zda-li  pro špatné počasí vůbec vzlétneme. Bylo k večeru, mlha a vítr kolmo na dráhu v Sázené. Na první pohled to vypadalo, že tam přistát nepůjde. Ale s Andulou? Na tu je spoleh. Vymysleli jsme přistání od Řípu, přímo proti větru v malé výšce, kolmo na hlavní startovací dráhu. Překážkou nám byla alej švestek, kde naštěstí dvě chyběly. Namířili a trefili jsme se do mezery a přistáli, těsně čumákem  před hangárem. No a tak jsme se mohli večer na Sázené ubytovat. K večeři byl zaječí guláš, který pan pplk. Bílek sám uvařil, prý se to naučil v Egyptě, kde pobýval jako instruktor CZ ,, paragánů ,, . Surovinu jsme získali večerní safari jízdou ,,gazem ,, po letišti s brokovnicí...

Druhý den byla venkovská tancovačka, ale my neměli civil.Tak se šlo  v leteckých kombinézách. Vůbec to nevadilo a ještě jsme vyhráli cenu v tombole, srnku. Pobyt v Sázené se starými para-kozáky by vydal na celou knihu. Všechno, ale ani po letech prozradit nesmím ! Zažili jsme zde také podívanou na první samostatný let pilota v motorovém kluzáku, který byl toho času novinkou a pilot ne a ne  přistát. Přihlíželo celé letiště. Na  oběd jsme chodili do 3 km vzdálené  hospody ,,Darebáka ,, na hlavní silnici k Roudnici Nad Labem. Čas odloučení  od rodiny mě zkrátil otec, který bydlí nedaleko v Roudnici Nad Labem. Jelikož jsem k němu příjezd na vánoce nepočítal, přijel  on za námi sám a také se svezl se mnou  v letounu, protože  ho pplk. Bílek sám  pozval a naložil do trupu bez mého vědomí. Ve zkouškách jsme pokračovali až do doby úplně  zhoršeného letového počasí a tak jsme se před vánocemi  dostali konečně zpět na Mošnov. Popisovaní parašutisté byli první u nás, kteří se nechali vystřelit z proudového letounu. Vzpomínám si jen na pplk. Bílka a mjr. Plzáka. Ostatní jména jsem zapomněl. Byl by to jinak obyčejný let , ale prožili jsme balík ohromných příhod, že jsem se rozhodl je trochu vylíčit . Normální lidi sedí doma u cukroví a my skáčeme o vánocích padákem. Noo , řekněte, je to normální , létat o vánocích ?

 Po mnoha letech mého nádherného létání na vojně v Mošnově

s tímto letounem , hlavně létání  na travnatých letištích, byla nakonec činnost letky  AN-2  ukončena v roce 1981. Začátek létání na těchto strojích  byl na letišti Prostějov, konec na letišti Mošnov. Letouny převzal Svazarm a my se přeškolili na vyšší typy, nádherné   Il-14, pak  L- 410, An-26 AN 12. To už jsem byl v civilu.

 Jiří Kurz  Díky za čtení článků, bylo mě ctí.