Původní letecké stránky -shrnutí
Článek je v přípravě...... Děkuji Jiří Kurz.
Vítám Vás na leteckých web stránkách
spojených s cestováním.
Jiří Kurz
English version : Please, click here and wait a moment.
I appologize for innacurate Google English translation.
Je-li Váš displej menší než 19 palců, tak nebudou popisy a grafika tak jak bylo
vypracováno. Pro zvětšení nebo zmenšení písma a snímků použijte na klávesnici ctrl + -
Vánoční pozdrav
Začínal jsem létat spolu s kamarády v roce 1957 ve Svazarmu
a pak v Letecké Akademii v Prostějově, Prešově a v Košicích .
Chci trochu připomenout jak piloti začínali. Po základním výcviku v tzv. Svazarmu, který byl zdarma, se civilní absolvent po zkouškách přihlásil na vojenskou leteckou akademii, která byla v Prostějově pro základní výcvik.Poté pokračoval na přechodných typech Jak-11. Nakonec žák přešel na proudové letouny do Letecké Akademie, která cvičila i zahraniční piloty.Ta byla v Hradci Králové a pak v Košicích. Já jsem byl ročník 1958 a nastoupil jsem do Plzně -Svazarm, pak do Prostějova , Prešova a Košic.
V Prostějově s námi létali také piloti z Egypta a Indonesie. Pak ale přišel katastrofický rozkaz, školu přemístit do Prešova a do Košic, kde se pokračovalo na Jak-11 a v Košicích na tryskách : Mig-15.
Tak dne 18. srpna 1959 naposledy zaburácely motory nad Prostějovem, kde se celé generace pilotů cvičily. V Prešově byl jiný terén i režim a hlavně bylo smutno po ,,krásnejch,, holkách. V roce 1960 začal výcvik na tryskách a to už šlo do tuhého. Po odstartování jste doslali takovou pecku /velké zrychlení při startu/, že jste se kolikrát probudili až ve 300 m. Ale to bylo jen na začátku. Začala tvrdá dřina na učebnách při materiální části. Vybavení letounu, princip tryskového motoru, aerodynamika vysokých rychlostí, zvláštnosti letu ve velkých výškách, zvláštní případy za letu, bombardování, střelba na pozemní cíle, na vlečný terč, nácvik katapultáže.To vše byl pro nás neznámý chlebíček. Měli jsme nezměrnou úctu k učitelům : Kredbovi, Loudovi, Rosenkracovi, Púbalovi,Elsnerovi,Vondráčkovi,Ondráčkovi,Maskovi,Majnušovi,Raitrovi,Svárovskému,Dvornému,
Neisnerovi,Samkovi,Santovjakovi,Vičanovi a všem dalším. Zkrátka mohu bez obav říci, že létani bylo namáhavé, ale zajímavé . Díky kantorům jsme to zvládli. Košické letiště bylo pár km na jih od města, dlouhé 2000m, kam jsme asi 4x týdně dojížděli autobusem.
A pak..Dne 26.11.1960 na nástupišti LU /letecké učiliště/ stálo 76 nově vyřazených poručíků letectva. Jako každý rok-veselí absolventi s pilotním odznakem na čepici a nad kapsou v tomto roce 1961, jsme uháněli domů do Čech. Ne všichni. Někteří zůstali jako kantoři . Já šel do Čáslavi. Náš ročník měl 11 katastrof, 1 úmrtí na nemoc získanou v Sýrii, jeden neměl štěstí na kole - 1 zemřel na infarkt. Tento ročník byl vyřazen:
30.11.1960 a to 65 pilotů a 11 navigátorů na IL-14
Následující ukázky jsou z našeho ročníku 1957-1960
L-159
Typ letounu na kterém jsme začínali létat v roce 1957:
C-5 Trenér- Holice Jindra Brázda - Žatec 1957
Začínal jsem létat spolu s kamarády v roce 1957 ve Svazarmu
a pak v Letecké Akademii v Prostějově, Prešově a v Košicích .
Chci trochu připomenout jak piloti začínali. Po základním výcviku v tzv. Svazarmu, který byl zdarma, se civilní absolvent po zkouškách přihlásil na vojenskou leteckou akademii, která byla v Prostějově pro základní výcvik.Poté pokračoval na přechodných typech Jak-11. Nakonec žák přešel na proudové letouny do Letecké Akademie, která cvičila i zahraniční piloty.Ta byla v Hradci Králové a pak v Košicích. Já jsem byl ročník 1958 a nastoupil jsem do Plzně -Svazarm, pak do Prostějova , Prešova a Košic.
V Prostějově s námi létali také piloti z Egypta a Indonesie. Pak ale přišel katastrofický rozkaz, školu přemístit do Prešova a do Košic, kde se pokračovalo na Jak-11 a v Košicích na tryskách : Mig-15.
Tak dne 18. srpna 1959 naposledy zaburácely motory nad Prostějovem, kde se celé generace pilotů cvičily. V Prešově byl jiný terén i režim a hlavně bylo smutno po ,,krásnejch,, holkách. V roce 1960 začal výcvik na tryskách a to už šlo do tuhého. Po odstartování jste doslali takovou pecku /velké zrychlení při startu/, že jste se kolikrát probudili až ve 300 m. Ale to bylo jen na začátku. Začala tvrdá dřina na učebnách při materiální části. Vybavení letounu, princip tryskového motoru, aerodynamika vysokých rychlostí, zvláštnosti letu ve velkých výškách, zvláštní případy za letu, bombardování, střelba na pozemní cíle, na vlečný terč, nácvik katapultáže.To vše byl pro nás neznámý chlebíček. Měli jsme nezměrnou úctu k učitelům : Kredbovi, Loudovi, Rosenkracovi, Púbalovi,Elsnerovi,Vondráčkovi,Ondráčkovi,Maskovi,Majnušovi,Raitrovi,Svárovskému,Dvornému,
Neisnerovi,Samkovi,Santovjakovi,Vičanovi a všem dalším. Zkrátka mohu bez obav říci, že létani bylo namáhavé, ale zajímavé . Díky kantorům jsme to zvládli. Košické letiště bylo pár km na jih od města, dlouhé 2000m, kam jsme asi 4x týdně dojížděli autobusem.
A pak..Dne 26.11.1960 na nástupišti LU /letecké učiliště/ stálo 76 nově vyřazených poručíků letectva. Jako každý rok-veselí absolventi s pilotním odznakem na čepici a nad kapsou v tomto roce 1961, jsme uháněli domů do Čech. Ne všichni. Někteří zůstali jako kantoři . Já šel do Čáslavi. Náš ročník měl 11 katastrof, 1 úmrtí na nemoc získanou v Sýrii, jeden neměl štěstí na kole - 1 zemřel na infarkt. Tento ročník byl vyřazen:
30.11.1960 a to 65 pilotů a 11 navigátorů na IL-14
Následující ukázky jsou z našeho ročníku 1957-1960
Povinné seskoky z Fairchilda -1958 Plzeň Bory Vpravo J.Mílek- 1955 Očová
Plzeň 1957 Letoun : C- 105 Trenér Jiří Kurz- Na letišti : Plzeň-Bory
Jarda Mílek v Č.Budějovicích -1958 Plzeň Bory 1957: Bělohradský-Fišer-Havlíček / C-105-Trenér /
Remenec,Píza,Gildejn-Žatec letiště 1958 C-105 Šikovný a nenáročný letoun
Přechod na pokračovací typ Jak-11. Prostějov a Prešov
Velitel školy v Prostějově byl pplk. Kocfelda
Pilot Kocfelda byla legenda a létal v Anglii a Rusku.Při natáčení filmu Vysoká Modrá Zeď.
Havlina,Kocfelda,Tomeš Prostějov 1959:Janáčik-Pitoňák- Kurz-Hrivniak- Polončík- Gebel , Pěček a Halásek pod hradem v Prešově 1959
Nácvik na spartakiádu v Šumperku : Hrivňák,Kurz,Robek,Kmeť,Doležal,Szabo,Beran,Psotka - Nácvik seskoků/Jach,Klement,Blabil 1964/
Kurz-Spratek-Psotka- Karel Doležal .... Psotka,Kurz,Spratek,Doležal
Karel zahynul v 70 letech na Mig-21 v Přerově- při letu ve 100m na Slovensku /Olomouc 1957/
Prešov 1959 Jak-11 piloti Rosťa Psotka a Jindra Brázda 1959 Prešov- Stredanský,Vlk, Joska
Radek Spratek a Karel Doležal /pozdější učitelé létání v Přerově/
Para výcvik na letišti Ostrava Hrabůvka v roce 1958 : Spratek....... Janáčik ......... Velitel pluku/školy/ v Prešově, byl plk.Adam /2009/
Jaky -11
Pardubice 2007- Jak-11, který se ještě předvádí na leteckých dnech.
Letecká Akademie : Košice 1960
Na tomto typu letounu MIG-15 jsme ve škole v Košicích začínali
Naše letová skupinka: Bezstarosti,Kurz,Majnuš /učitel/, Píza, Buksa-Havlíček-Kubík
Černovský a dole Peček - Košice - Jahodná u Košic 1960
f
Náš ročník 1960: Košice : Zleva nahoře: Kavka,Lorenz,Macura,Arlt,Pachol,Mach,Ódl,Šrotýř,Straka.střed : Černovský,Mazúch,Mešina,Kurz,Píza,Havlíček,Kytler,Joska,dole : Stredanský,Jadrníček,Spratek,Mílek,Halásek,Kolár,Pitoňák,Vlk.
Pilotní škola v Košicích:
Ukázky:
?,Doležal,Spratek,??????, Mazuch,Kavka- dole: Kurz,Mílek,Havlíček ? Karel Černovský - Jiří Kurz při školení
Spratek,Sekanina,Macura,Mešina, - Višňák 1960 Košice / foto od J.Macura/
Jirka Macura před letem- Košice 1960 Kurz a Macura - pohled na Košice
Jarda Mílek v kabině Migu - /Brno 1963/ Košice 1964 -2.letka / Vokáč,Kolář a další /
Košice 1965 - Mig-15 bis - Žák Krejčí , Spratek už jako kantor - žák Lapuník Spratek a lybijský žák
1965 Košice - Toman,Pitoňák,dole Spratek,Rezek,Košťál,Šika , /Mig-15 bis -Letecké učiliště
Kantoři a žáci - LU Košice 1965 : Masek,Spratek,Petráš,Rezek,Šmejkal /pozdější náčelník Leteckého učiliště.
/ Orság,Pecha,Limberk,Homola u L-29 / jména jsou zpřeházena/
Dymák,Spratek-učitel,Dědič.Tento snímek už je z pozdější doby, kdy i z mojich kamarádů se stali kantoři
ROK 1961
Po ukončení Letecké Akademie v Košicích, jsme jako piloti-poručíci, nastoupili
k bojovým útvarům po celé republice. Já ke pluku do Čáslavi a pak do Hradce Králové:
Letecký výcvik na Mig-15:
První vzlet Migu-15 v ČR- byl květen 1951 na letišti Mladá- pilot L.Solár/
V roce 1952-60 bylo u nás vyrobeno 3500 ks tohoto letounu. V r.1955 bylo u nás v činnosti
742 proudových letounů a 883 pilotů.Také 1141 pístových letounů.Jsou to neuvěřitelná čísla.
J.Kurz - Letoun :Mig-15 , 1962 Čáslav
V 60- tých letech byl tento typ proudového letounu nejrozšířenější
v našem letectvu. V tu dobu bylo jen v Čechách a na Moravě 10 letišť,
na každém asi 60 Migů. Na Slovensku 3 letiště. Každý den se létalo.
U bojového útvaru, zkráceně pluku, jsme se stále zdokonalovali ve výcviku,
abychom mohli létat za všech podmínek ve dne i v noci. To se tenkráte
podařilo asi po 8 letech. Prováděli jsme ostré střelby, bombardování, drželi
hotovosti.
Prožili jsme mnoho letecko-taktických cvičení. Ty byly vždy na záložních letištích,
které k tomu účelu byly po celé republice vybudovány. Byly asfaltové široké 30 m
a dlouhé 2000 m. Třeba Mnichovo Hradiště, Dlouhá Lhota, Blatná, Pacov, Hořovice,
Všechov, Panenský Týnec. Také jsme trénovali na travnatých letištích v Roudnici N/L,
Poličce. Používali se na zkoušku i dálnice. U pluku jsme byli organizováni ve 3 letkách,
letky po 4 rojích. Roj měl 4 piloty. Jídlo bylo zdarma v kuchyni /pro proudové piloty v
LR- normě. Fasovala se po letu čokoláda a vitamíny .
Nejdéle z mých kamarádů létal Pepík Píza /35 let/ na SU-7,22. Pak Ruda Kytler a to
neuvěřitelných 30 let na typech Mig-15, nadzvukových Su-7, Mig-23. Také
létal velmi dlouho Emil Remenec a Jirka Macura na vrtulníkách Mi-24, V. Lorenz
u ČSA, Jarda Mílek v Kanadě a Ruda Arlt na Su-7 /mimochodem to byl nejlepší
vyhlášený pilot v bombardování na SU-7/. Odměněn byl Ministrem nár.obrany
B.Lomským. Paradox byl, že v 60. letech byl vyhozen s okamžitým opuštěním
čáslavského letiště pro to, že nějaký jeho příbuzný byl v cizině.
U bojového leteckého pluku v Čáslavi v roce 1961
Velitel byl :pplk. Jaroslav Úlehla,zástupci Láďa Matoušek a pplk.Pertl
Vel.pluku pplk.Úlehla,Novotný,Matoušek /zahynul 1.11.69/,Turek- 1964 Čáslav náměstí
Kurz,Komžák- VR ,Ctibůrek,Kytler 1964 Čáslav
Cvičení na Dlouhé Lhotě v r.1962 :Vostradovský,Louda,Orság,Komžák,Ondračka,Kytler,Kurz,Palička ,Joska
V roce 1964 jsem byl přeložen na letiště Hradec Králové
Bez zaváhání mohu prohlásit letiště Hradec Králové jako nejkrásnější místo, /letiště i město /,
kde jsem kdy sloužil a to potvrzují i zahraniční piloti z CIAF. Pobyt zde byl za odměnu.
Jiří Kurz 2006 a SU-25 za letu
Jeden všední den- náplň práce pilotů :
Je brzo ráno, něco zvoní, vystřeluji z postele a číhnu na Lemanky. Co tak dnes pozdě, myslím si, vždyť je teprve 5,00 hodin a poplach bývá vždy kolem čtvrté. Koukám z okna a hledám oplachtovanou Tatru - 805 se ,, záklaďákama,, /spojkami/, kteří nás vždy budí. Vše je dnes omyl, byl to zvonek u souseda. Už nejdu spát. V šest hodin beru kolo a jedu na letiště na snídani. Ta je povinná a kontrolovaná doktorem. V 7,00 hodin na učebně je nástup a velitel letky mjr.Franta Čermák upřesňuje zaměstnání.To bude zas fofr, kleji. První hodina chemická na nádvoří, pak ZHN/zbraně hromadného ničení/ a cizí armády.Tam se alespoň něco nového dozvím. Před obědem na učebně č.26 začíná rozbor včerejšího létání a pak hned předletová příprava na zítřejší noční. Po obědě a po předletové přípravě máme také na hřišti přezkoušení z tělesné přípravy z velitelství 10. letecké armády a pak závěrečné přezkoušení mjr. Rudou Lvem, který bude zítra řídit noční.Samé přezkoušení. Mám náladu pod psa. Tak to jde 3x týdně,mezitím pořádný poplach brzo ráno, cvičné kontroly z katapultáže a opět teorie na učebně: navigace, meteorologie, spojení, rozpoznávání cizích letounů mezinárodní situace, střelby z pistole atd…….. nejhorší jsou zimní LTC, kdy letíme na polní letiště na několik dní a provádíme vyhledávání raket na zemi a střelby na pozemní cíle.Spíme na zemi po tělocvičnách nebo v hospodách na sálech na polních lůžkách a ve svých spacácích. Jinak jsme na to vše zvyklí a nenadáváme.Jsme mladí a baví nás létání a sport. Toho tu je na vojně opravdu dost. Zimní výcvik na horách, v létě výcvik na vodních lyžích, seskoky padákem, fotbal, hokej, tenis a plavání v zimě v bazénu.Víme, že vše je nutné pro vycvičení a pro případné vyřešení zvláštních případů za letu.
Hradec Králové 3-tí letka Pazderka, Foukal, Tošovský, Věchet ,Šilhán, Honzírek, Kurz, Cink,
Čermák, Komár, Henzl, Špak.
Běžný život u leteckého pluku :
Zdr.sestra z ULZ Praha, Hendrych,Kurz,Muller,Raiter / lyžařský výcvik v Jánských Lázní -1965 /
Uprostřed: Kurz /ostatní nepamatuji/- Přebory pilotů na Pustevnách-1972 Malacky 1972
Henzl Kurz Čermák- Jeseník Peřina , Kurz - na učebně v H.K.
Nácvik na oslavy -Hradec králové 1972 před hangárem Na učebně : Kurz -Tošovský- Vondrák
Vel.pluku Jindra Vávra- Hana Kurzová a Gágbina Gocová v klubu na letišti
Kurz,Vlnas, Honzírek, Henzl, Hendrych,J. Komár v Malackách -Henzl, Komár,Kurz, Cink, na cvičení v Hořovicích
Nástup na odměny : předává velitel plk. Liška: z leva :?,B.Úlehla,J.Ploc,Béla,J.Kurz,Foukal,J.Věchet
J. Bursa,?,J.Vondrák,J.Věchet,J.Kurz V.Pazderka,Špak,Skalický
Foukal, J.Vondrák, Tošovský, Pazderka,J. Kurz, Čermák, Honzírek, Komár, Šilhán, Cink, Henzl
Před startem na májovou přehlídku v Praze.Velitel letky je Fr.Čermák.
Malacky 1968- máme po střelbách a těšíme se domů do Hradce Králové : Kolář,Šilhán,Vlnas ,Kurz
Pár údajů o letounu:
Mig-15 nejoblíbenější náš proudový letoun z 60- tých let.
Rozpětítí :10,08 m, Délka: 10,10 m, Hmotnost letová : 5260 kg , Max.rychlost : 1070 km/hod., Stoupavost : 42 m/sec., Dostup :15 200m
Dolet: 1900 Km
V roce 1974 jsem byl přeložen do OSTRAVY na letiště- MOŠNOV.
Nastalo dlouhé,nekonečné 7- mi leté dojíždění,vlakem,autem,letadlem.
Byly to ale mé nejkrásnější roky u letectva : Posuďte sami :
Velel jsem si sám , létalo se daleko od velitele,na trávě, nízko ,
někdy i s děvčaty /parašutistky/, v tričku a sandálech. Haubny nebyly, jen sluchátka. Nádhera.
Náš letoun AN-2 Výsadky : Nahoře Nitra - 1975 Vybíral- Gebel - Novák- Kurz
Vzpomínky na letouny AN-2 .
Jiří Kurz
Vracím se do roku 1974, kdy jsem byl po letech působení na MIG-15 v Hradci Králové, přeložen do Mošnova na typ AN-2/Andula/. Přidělen k letce nestěhovačů, mimo pilota Juráška, všichni dojížděli z Prostějova, jen já z Hradce Králové a navigátor Polda Gebel, z Mariánských Lázní. Bydleli jsme na hotelu 10/ Desítka/ a pro mě nastal úplně nový specifický život u letectva.
O všech typech letounú, různých plucích letectva a letištích, byly napsány stohy knih, jen ne podrobně o letce AN-2 a tomto typu tetadla.
Letoun byl vyvinut pro potřeby parašutistů a pro lety kurýrní,za špatného počasí, v malých výškách a pro nenáročný provoz. Takže na rozdíl od letových dnů u stihačů, kde byly samé přípravy, nástupy, rozbory, střelby a bombardování, my jsme byli odesíláni na tak zvané ,,detašmany ,, po oblastech českých, kde se cvičila ,,para vojska,, nebo jsme zkoušeli nové padáky. Jelikož před několika lety zahynulocelé reprezentační para družstvo naší republiky v Bulharsku, při mezinárodní soutěži seskoků z AN-2, bylo nutno vycvičit nové armádní družstvo/Duklu Prostějov/.
Dařilo se a tento výcvik se prováděl na letišti Šumperk. Létal jsem tam jednou i já. Další letiště byly CHrudim, Malacky, Poprad, Nitra, Sázená, Spišská Nová Ves a jiné. Andula byla ,,pracant ,, . Nikdy žádné vysazení,porucha.Po nahození chrochtala a čoudila jak traktor ,ale byla kouzelná.
-
Nahoře Letka AN-2 Klasa, Kurz, Prokeš, Novák, 1974 Ostrava-Mošnov Dole : Poprad- Folke,.. Vybíral, Havlíček
Piloti AN-2 letky na proštějovském letišti:Šwan,Havlíček,Humpolíček,Folke,Malina,Svoboda,Prokeš,Jurášek
AN-2 : Tento typ letounu byl součástí dopravního pluku v Mošnově a ze začátku létal v Prostějově. Já jsem měl to
potěšení létat s ním po célé republice.
Miluji to: v létě, bunda, kalhoty, tričko, mikina a také tenisky. Miluju, když si je vezmu na sebe a v první minutě mi sedí. A to samé platí u mě o letadlech. Nemám rád, když je potřeba si dlouze zvykat. Naopak, jak je to krásné, pokud do něčeho sednete a už po prvních minutách letu si říkáte:,,No to je nádhera, jako bych to lítal deset let. Všechno sedne,všechno po ruce a ta nádhera lítat ráno na trávě třeba v Chrudimi. No a to vše mi dala ,,Andula,, Žádný dlouhý řeči před startem-co a jak. Připrav se sám, jsi kapitán letounu. Ovšem bezpečnost je,,number one,,
,, Jiří Kurz ,,
Technici / Jaroslav Balcar / údržba AN-2 /
Když jsem se přeškoloval na Anču,musím přiznat, že jsem byl rozpačitý. Představoval jsem si to jednoduchší. Menší problém u Anduly byl, že při přistání bylo nutné nepředstavitelně hodně dotáhnout berany až na břicho, aby Anča sedla na 3 body. Nic z ní pak nebylo vidět a tak se musel hlídat směr. Na aerowebu jsem minule četl jeden článek, jak při připřistávání malého dvou-motorového letadla v Mošnově-Ostravě, došlo po dosednutí k vybočení doleva a poškození letounu. Hodili to na pilota, bylo to v zimě. Když jsem si z této události prohlížel snímky,t ak jsem si s údivem vzpomněl, že se mi to s Andulou přihodilo v tom samém místě také.Jistě to tenkráte byla moje chyba,ale podobnost tu byla.Možná střih větru,možná nějaký mošnovský trojúhelník. Střih větru,ten opravdu funguje.
U našeho pluku sloužil na IL-14 můj kamarád Ruda Chládek. Přešel k Aerolinkám a před tím jsme spolu létali IL-14. Proto to vzpomínám. Potkávali jsme se někdy na některých letištích a z okének letounů jsme na sebe pokřikovali. Skoro jsem mu záviděl. On jako civil, já voják, oba na stejném typu. Tento pilot létal u ČSA ze začátku jak to bývá, noční poštu a při jednom přistávání v Bratislavě havaroval před dráhou. Jedna osoba z osádky zahynula. Dlouho se to vyšetřovalo, a nakonec byl osvobozen, jelikož se prokázalo, že v tom místě byl střih větru. Rudolf byl zraněn, dlouho se léčil a před nějakou dobou zemřel.
Doslov:
Dne 31.8.1977 skončila provoz naše letka, přičemž letouny An-2 byly předány Svazarmu. Můj přidělený letoun : 7007 odpočívá v leteckém museu ve Kbelích a občas ho přijedu navštívit. Ančy byly nahrazeny modernějšími letouny.
Po přeškolení jsem přešel na dopravní letoun IL-14
Let Mošnov- Košice a zpět. To co se odehrálo při návratu, bylo jedním z mých nejhorších, zážitků s AN-2. /Jiří Kurz/
Psal se datum 10.5.1975 a velitel letky pplk.Michal Klasa nás poslal rychle na úkol výsadků do Košic. Tam vedle v Prešově měli své sídlo výsadkáři a ti potřebovali nutně dodělat výcvik-seskoky. Vždy jsme je prováděli na letišti v Šebastové, 5 km severně od Prešova na travnatém letišti.Tak osádka Jiří Kurz, Polda Gebel, Havlíček a skupina vojáků s radiostanicí se vydala na trať. Cesta tam byla za odměnu, zmizli jsme z toho všedního vojenského kolotoče a těšili se, jak si budeme sami velet.Výsadky pro para vojska jsme provedli v Prešově k plné spokojenosti jejich velitelů, nestal se žádný malér,žádné zranění, žádná zlomená noha. Tito kluci to měli opravdu těžké, někteří skákali se zátěží-radiostanicemi a zbraněmi o váze 60 kg. Tu měli přivázanou na laně,aby dopadla na zem dříve než sám výsadkář. Někdy se stalo, že se to moc nepovedlo a dostali radiostanicí do hlavy.Takže o úrazy nebyla nouze. Na jiných letištích jsme je vysazovali v noci a oni neviděli ani moc na zem. Také terén nebyl rovný. Zkrátka cvičili se na boj. Museli jsme sedat v Košicích kvůli odbavení, jak jsem uvedl na začátku.
Byla to východoslovenská metropole a 2 roky jsem tam žil. Město bylo celkem moderní, bylo zde plno možností zábavy a letiště se nacházelo asi 5 km jižně.Učil jsem se tam jako pilotní žák na Migu-15 v roce 1960 a zažil tu také první katastrofu mého kamaráda při samostatném letu po okruhu. Jmenoval se Václav Bráza a něco v motoru prasklo a objevil se v kabině a za ním hustý dým. Dostal pokyn od ŘL mjr.Svárovského ke katapultáži mezi 3-tí a 4-tou zatáčkou nad Východoslovenskými Železárnami. Protože klesal k letišti, neměl dostatečnou výšku pro bezpečné otevření padáku a zahynul při dopadu na zem.
Také druhý případ mého kamaráda, nebyl příjemný. Jmenoval se Jarda Kubík a uměl běhat stovku nejlépe z nás. Cvičili jsme tenkráte vzdušné boje na velké výšce 6000m. Bylo vedro začátkem v srpna 1961 a po jedné zteči na cíl, který dělal kpt.Neisner, se Jarda pravděpodobně uspal a z výšky 6000 m pikoval do země u města Vranov nadToplou. Bylo mu 20 let.Byl to Neisnerův žák a všichni jsme to nešli těžce.Jarda byl žentý a dojížděl za manželkou na Moravu.Také Neisner dojížděl a na druhý den měl zaplacenou letenku na cetu do Prahy.Bydleli se ženou v Chrudimi.
Když jsem zde v Košicích končil školu, tak jsem byl vybrán jako učitel létání a chtěli abych zde zůstal. To jsem odmítl a místo mě tam zůstal Standa Vlk. Zažil později na přistání zvláštní příhodu. Létal u LU jako kantor a později přešel k vedlejšímu útvaru- Letce vlečných terčů.Jednou se vracel z letu a měl závadu na podvozku-ten nešel otevřít ani nouzovým způsobem. Vysadil komplexně elektrický systém. Tak Standa provedl 2x průlet nad letištěm a pak dostal povolení od dispečera k přistání na břicho. Připomínám, že se jednalo se o proudový letoun Mig-15. Je to velmi nebezpečná záležitost. Přistání se zdařilo, ale poblíž dráhy letiště pásl bača ovce a dřímal, opřený v sedě o jedno přistávací světlo. Najednou uslyšel hluk, uvědomil si, že je v prostoru přistávací dráhy a tak chtěl rychle zmiznout. Namířil si to přes nouzový pás, ale tam právě Standa přistával. Letoun ho ve výběhu zachytil křídlem a usmrtil s dvěmi psi. Standa se později jednoho rána roku 1980 už neprobudil. Zemřel na infarkt a to velmi mladý.
Ještě vzpomínám na kamaráda Vaška Jadrníčka. Zůstal v Košicích po vyřazení jako kantor a dne 22.4.1972 se mu po startu v noci na L-29 roztrhl kompresor. Vaškovi se už nestačil po katapultáži otevřít řádně padák a zabil se.
Stal se na tomto letišti i úsměvný příběh, kdy při přeháňce sedl zde pilot Karel Veškrna od pliuu ze Zvolena.Později to byl v Hradci můj kolega. Technici ho doplnili ale neodstavili vijátko.On po přeháňce chtěl rychle odstartoval .Naskočil na křídlo zezadu a nevšiml si, že má zapřáhnuté ojátko za příďák a odstartoval i s ním. Udělal okruh a bez závad sedl,protože nešel zavřít podvozek.Nic se nestalo, ale celé roky se o tom vyprávělo jako o unikátním letu. Byla to chyba všech a značí : u letectva nepospíchej a prověřuj.Karel pak létal na Migu-21 a nakonec skončil jako velitel fotoletu.
Vzpomínky na letoun IL-14
Létání u dopravky jsem se nemohl,, nabažit ,,
Ve vzpomínkách se neustále vracím k tomuto pěknému stroji a po sednutí do kabiny jsem dostal
vždy nádherný pocit, který lze snad jen při létání pocítit. Už na parkovišti-stojánce jsem musel uznat ,
že ,,čtrnáctka ,, vypadá dobře. Nastavit sedačku, dát si sluchátka, ruka na plynech, zvednutý palec, že
je vše O.K. , no, to byla nádhera. Věřte nevěřte, holka se ve vzduchu cítila jako ryba ve vodě.
Její vlastnosti mě nepřestávali udivovat. Létala opravdu bezvadně. ,,Jiří Kurz,,
IL-14
Jeden z nejoblíbenějších letounů v letectvu,protože měl základ v DC-3 Dakotě a ta byla prověřená na mnoha bojištích /myslím i civilních/. Mirek Moudrý, kapitán na tomto typu, to popsal ve své knize, 1. dopravní letecký pluk, nádherně. Dva příspěvky mám v této publikaci uveřejněny i já. Vše se nedá zaznamenat, takže připomenu ještě jeden, který byl obyčejný jako mnoho ostatních, ale mohl skončit neslavně.
Byla neděle a osádka Moudrý,Kurz,Prokeš,Hnítka a Bláha se odlepila z mošnovského letiště a měli jsme za úkol dopravit domů z maďarského letiště Tokol, naše techniky. Šli jsme po civilech,což značí komunikace civilní i anglická. Po přeletu Budapešti zatáčíme doprava a kousek už je Tokol, tu dobu obsazený ruskou posádkou. Z angličtiny je hned ruština a od jejich dispečera velmi špatná. Snad to byl Kazachstanec nebo co. Naladěný přívodný maják dálná nějak nefungoval a tak jsme letiště nemohli najít i když jsme prováděli několik sestupů. Bylo kouřmo od země do 200 m a dohlednost nic moc. Po posledním nevydařeném sestupu opět stoupáme a jak se tak podívám doprava, tak se vylouply z mlhy 3 komíny nějaké továrny a my je těsně minuli a byli ještě pod jejich úrovní.
Nebylo to pěkné. Další okruh,Franta Prokeš, jako navigátor zahlédl letiště a my sedli. Rychle naložit techniky a domů. Po cestě přišel rozkaz sednout v Brně a proclít. To udělalo čáru přes rozpočet technikům, kteří měli v Maďarsku nakoupeno a počítali s letem přímo do Mošnova bez celníků. Už ani nevím jak se to vyřešilo, ale domů jsme doletěli v pořádku. Díky paní IL-14 - tce.
IL-14 kabina IL-14
Kabina IL-14
Oslavy 30.výročí založení dopravního pluku /Grolmus - Úlehla s manželkami Vel.3-tí letky: Sláva Válečko
Oslavy 30. výročí založení 1. l dopravního pluku - velitel Grolmus, vpravo gen. Úlehla
Hala v Novém Jičíně
Předání zástavy : pplk. Arpád Barci-vel.pluku Osádka: Dvořák,Fryščák,Jurášek,Kohoutek,Molnár
Josef Szobi IL-14
Čtrnáctka v Astrachani./1981/
Nebezpečný let
Jiří Kurz
,,Davlénie 765 ,, ne to není možné,ale přece po chvilce zaváhání nastavujeme tento tlak na výškoměr letounu IL-14 a ze třiceti /což znamená/ 3000 m výšky, klesáme podle ,,posádky,, /sestupový lokátor / přímo na přistání.Po patnácti minutách kola olízla zem,už zcela za tmy jsme v deltě řeky Volhy, ve starodávné Astrachani. Vyhrnuji rukáv a odkrývám svítící ciferník Lemanek. Za devět minut 21,00 hod. Posádka Karel Jezdínský, Jiří Kurz, Jirka Dvořák /ostatní nepamatuji/, je na zemi.
Z pilotního hlediska máme dva dojmy za sebou. Přistání 10 m pod hladinou moře a čas posunutý o 3 hodiny dopředu. Po rozednění nás čeká mnoho dalších objevů v půlmilionovém městě na pobřeží Kaspického moře. Přiletěli jsme sem pracovně a dá se říci utajeně. V tu dobu, v roce 1981 bylo ještě vše tajné,až moc. Startovali jsme -z Mošnova a vezli sem nevystřelenou-nevybuchlou raketu ,,vzduch-vzduch,, s kterými kluci ze žateckého letiště trénovali ostré střelby nad Baltem. No a jedna byla vadná-ruské výroby a na kontrolu šla do Astrachaně. Trať letu byla naplánovaná přez Lvov-Rostov-Kyjev-Astrachaň. V tu dobu bylo nutné na první zastávce převzít pana ruského letovoda-majora ,,tak zv.medvěda,, který nás prý musel doprovázet z důvodu našeho zabloudění. Mínění jsme měli jiné, protože po přistání s námi musel na WC, do hoteu na pokoj a všude kam jsme se hnuli. Pro mě osobně tato kontrola mohla mít katastrofální dohru, vyloučení z létajícího personálu, propuštění do civilu a možná i něco horšího.
Co se stalo: Ten rok jsem odcházel z Mošnova a let jsem dostal za odměnu. Jedna trasa tam, byla asi 12 hodin a let byl zajímavý a vybočoval z pravidelné rutiny létání u pluku. Vlastnil jsem kameru Admiru 8 mm a protože to byl můj koníček a skoro poslední let na vojně, chtěl jsem mít památku.
Blížili jsme se k Borispolu-letiště Kyjev. Já přistával z pravého sedadla na pravou kyjevskou dráhu. Vzadu jsem viděl stojánku vojenských letounů a ve sluchátkách zaslechl radio-hovor pilota z IL-76,který prováděl okruhy a stále něco prověřoval. Já zaparkoval, kluci sbalili věci a odcházeli do haly i s ruským doprovodem. V tu chvíli mě napadlo : vyndej kameru,lehni v kabině na podlahu,přikrej se kožíškem a až ta obrovská obluda bude pojíždět kolem tebe, filmuj ji. Tak se stalo.Už už to mačkám a najednou se instinktivně otočím a ruský major stojí pár metrů za mnou v prázdném trupu. Nevěřícně na mě kouká co to vyvádím a já už si v duchu balil švestky a připravoval se na ,,gulag, někde na Sibiři. Čekám jak dá rozkaz ,,odevzdej kameru,, ale ono nic. Jelikož jsem byl tak zabalenej do kožíšku tak si té kamery nevšiml. Něco jsem zamumlal o hledání spadlé kabely a ochotně a jsem ho následoval za ostatními.Do dnešního dne o tom nikdo neví,ani osádka.Ze současného hlediska by to byla pro nový letoun a letiště obrovská reklama, ale tenkrát byla jiná-divná doba.
Druhý den už jsme byli ve městě, které nebylo bílé jako Ostrava, Lvov nebo Kyjev,/zasypané sněhem/, ale všude byla cítit step, sůl a příchuť moře. Zajímáme se o vše co nám je dostupné i když jsme ubytováni na letišti dvacet kilometrů od města.Je zajímavé a poučné vidět jak zde žijí lidé,jak pracují ,baví se,jaké mají národní zvyky,co jedí a jaká jsou děvčata.Uprostřed města nás láká starobylý bílý ,,Kreml,, ,který vévodí celému městu.Ulice jsou plné lidí,na naše poměry nikde žádné náměstí, ale Volha se svým přístavem je obrovská a přitažlivá. Jsou lidé,kteří se za celý svůj život nepodívají dál než do vedlejší vesnice a v tuto chvíli jsme rádi, že mezi ně nepatříme. To si člověk uvědomí ,až když je tři tisíce kilometrů od domova a zvláště na některém historickém místě. Vše si zde belzobav filmuji, chodím ráno na pirožky, nakupiji maličkosti, které v tu dobu u nás nebyly/kalkulačky/a po pár dnech přišel rozkaz k návratu. Trať Rostov-Kyjev-Košice-Mošnov/Ostrava/. Ještě tradiční čaj a vodka do kufru. Po startu točíme na kurz 287 stupňů k domovu.
Nabyla by to ani správná cesta, kdyby nepřišly komplikace. Po dvou hodinách letu,není žádné ,,čisté nebe,, jak nám popřál astrachaňský dispečer, ale Rostov nebere na přistání a na všech okolních letištích je ,,tumán,, zákaz.Začíná noc a nám dochází palivo. Po dlouhém prověřování vhodného letiště pro přistání se nám podařilo okusit beton v milionovém Dněpropetrovsku. Za trochu strachu to ovšem stálo. Letiště bylo opět moc utajené, asi společné s armádou a tak jsme museli zaparkovat dost daleko od haly.Autobus přijel až k nám - k éru. Pohoštění bylo v jednom z nejlepších hotelů na Ukrajině. Zárověň se nám naskytla možnost podívat se jak se baví mladí lidí na tanečním parketě. Kolegové mi dají doufám za pravdu , že tenkrát jsme se cítili bezvadně. Návrat druhý den proběhl už normálně i když pojíždět mezi tolika velkoletadly / Il-86 ,Tu-154 / také nebylo k zahození. Cesta skončil,úkol byl splněn a v nás zůstalo pomyšlení, že to byla možná poslední cesta staré, dobré čtrnáctky/ IL-14/ tak daleko.
Astrachaň - 1981- Jaroslav Balát, Fedor, Miroň Chmelař, Svačina, Hnitka, Laco Ťažký, Karel Jezdínský, Jan Hanák, Jiří Kurz
Letecká éra končí :
Tak teď už se létá jen na půjčených Gripenech a z tisíce pilotů zbylo torso asi 20 pilotů.
Jak jsem uvedl - v roce 1955 jsme měli 742 proudových pilotů. V roce 1958 bylo v naší republice
1838 lidí-létajícího personálu a z toho 1027 pilotů. V roce 1961 bylo u nás 1730 pilotů-1300 proudových.
Civilní život : 1981
Roky strávené u letectva byly nádherné a neskutečně zajímavé,ale v civilu bylo možné využít
cestování a i jiné aktivity.
Král, Nožičková, Beneš, Fousek,Veniš,Nečas-1981 Fotbalové ukání 1981
Prodej automobilů - Iveta a já před Firmou Standy Matějovského ,,Autoprofi,, Před firmou - Kingspan
ČKD Hradec Králové ČP
Dole : Jako delegát Cestovních kanceláří
Práce pro CK Campana- Chorvatsko V Turecku
Pro CK TBS ve Španělsku Pro CK MacDino na Krétě- Santorini /výlet/
V roce 2001 pracuji ve Francii v Port Gremaund- Sant Trope - Ženeva
Holandsko- Gent Francie
Pro CK Exim v Egyptě
Byly to nádherné a nezapomenutelné chvíle.
Děkuji za prohlédnutí této stránky a také tichou vzpomínku na kamarády.
Jiří Kurz
Přejeme hodně dárečků pod stromeček - Kurzovi
Přivítám na doplnění stránek případně zaslané snímky na níže uvedenou adresu.
Děkuji.
E-mail: jirikurz@seznam.cz
17.slp. v Hradčanech
působí od října 1955, kdy byla dostavěna nová betonová VPD, téměř absolutně rovná, umístěná 4 km jižně od města Mimoň v nadmořské
výšce 275 m nad mořem, široká 80 m, dlouhá 2 500 m, uprostřed krásných borových lesů. Ve výzbroji měl pluk letouny MIG-15, průzkumnou verzi MIG-15bisR, UTI MIG-15, Arado Ar-96b a Jak-11.
Velitelé pluku 17. slp : mjr. Ing. František Dolíhal, mjr. Karel Otáhal, mjr. Ing. František Skácel, pplk. Ing. Vladimír Nývlt a pplk. Ing. Jiří Kubů do zrušení útvaru.
Původně využívala letiště s travnatou plochou Československá armáda. Po roce 1938 sloužilo letiště německé armádě a po roce 1945 sloužilo území Ralsko jako vojenský výcvikový prostor Čs. armády s letištěm Hradčany. Po roce 1968 bylo letiště užíváno také pro sovětské vojenské letouny MIG - 21 a vrtulníky MI-24.Sovětská armáda Ralsko opustila v 90. letech minulého století a od té doby je areál o rozloze 170 km2 nevyužitý a chátrá.
Zrušen 1964, jelikož na jeho místo přišli letci z SSSR. Většina pilotů byla převelena do H.Králové,Mošnova,Žatce.
